Články / Reporty

Láska se nečte! (Converge a ti druzí)

Láska se nečte! (Converge a ti druzí)

waghiss666 | Články / Reporty | 17.09.2017

V bratislavském Majesticu se podlaha plní ozajstnými metlami, co na facebookovém eventu fňukaj, proč mají vlasatí supportovat každý jen po půl hodině. Překvapuje mě, že si ke kafi můžu zapálit, rituál, co už si z porcelánu dopřeju jen ve tmě balkónu. Vrátili jsme se z Brutal Assaultu a přetékáme dojmy, zpomalovat vražedné tempo není varianta. Já musím.

Už dávno víme, jak se liší kapely od KAPEL. Vezmu to opatrně: Converge jsou definitivní (protože každý koncert je minimálně životní). Converge jsou epochální (protože díky nim hrajou všichni vaši miláčci bordel). Converge jsou zázrak (protože vykvetli v kult z neúrodné a nesklízené škatule hluku).

Converge jsou LÁSKA.

A láska se nečte!

Odpočatý z fesťáku přeplněného hlavně (death) metalem v různých a vlastně furt stejných podobách, si náklad od Revocation užívám. Zvuk těžkotonážní, postupy svěží, nasazení nekompromisní, laťka se zvedá, páča lítají. Gorguts jsou pionýři po necelé tři dekády vířící usedlý prach, zatímco Havok přidrzlí šmejdi znásilňující thrash floutkovstvím a neortodoxními postupy. Vydržím slapovanou předehru basáka, abych smeknul, a dál je to jenom čerstvější variace na Megadeth bez rezaté piče ve vedení. Dochází mi pojmy, tápu šerem mezi hrozbou paroháčem a rozevlátou kadeří. Vyhlížím lásku, zlomené srdce a bušící kosti.

Basák Nate Newton vypadá už při zvukovce nasraně, strach je na místě pokaždé. Jacob Bannon hopsá, máchá zkérovanýma rukama, ring se za chvíli přesune k nám a z pódia se stane klec. Srandičky s hraním na bicí z druhé strany, směju se interním vtipům na cizím účtu. A Jacobovy děkovačky publiku ještě před koncertem, samozřejmě. Nate sundá basu pověšenou na boxu, začíná se Dark Horse a zvuk je… překvapivě tichý. Zkraje stage sekunduje Mládě, třeba když na mikrofonním kabelu vyraší gordický uzel. „Give it up for Tomas!“

Žádné varování před čerstvou Under Duress. Jako by ji hráli roky, v setu obstála na výbornou. Grower, jak se říká, neb miluju tu věc tím víc, čím dýl čekáme na novou desku. Bannon je ve formě, jakou nepamatuju ani z oficiálních živáků, jen mu lidi nervou mikrofon z rukou, jak bývá zvykem. Nate tančí jak jeblý a Ben Koller po koncertě podepisuje sbírku opěvných haiku fanouškům všech šedesáti osmi kapel, kde bubnuje jako ďábel, jako dneska, jako kdykoliv. Jako navěky.

fotogalerie z koncertu tu

Slzy s titulní skladbou poslední desky, metalová rubačka Cutter, epický riff roztahané Worms Will Feed / Rats Will Feast, co ještě hodiny nedostaneme z palice, a hlavně úplně nová balada Eve a podivně povědomá I Can Tell You About Pain. Stejně čekám, kdy přiletí iniciační Eagles Become Vultures, zahodím brýle a rozběhnu se chcípnout vstříc kotli, vstříc kleci pódia, protahovat mřížema lačné pracky k hladovým šelmám. Kurt má vokál vražednější než Nate a Jakeovi se snad po debutu Wear Your Wounds zalíbilo zpívat. Pamatuju si, když vyšla Jane Doe, ale nepamatuju, jak zní naživo. Pár minut od plamene, co mě spálí na uhel. Když se náser zlomí v epický smutek, láska je v nedohlednu a přitom na dosah, kapela na pokraji sil a měsíc za rohem.

Málokterá kapela si může dovolit k chystané desce nabízet preorder třinácti triček, ke každé (dosud neslyšené) skladbě jedno. Jenže jak jsme s Mládětem vydedukovali před klubem, Converge hrajou jenom hymny a mezi těma není pro slabší kusy místo.

Info

Converge (us) + Havok (us) + Gorguts (ca) + Revocation (us)
21. 8. 2017 Majestic Music Club, Bratislava

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace