Anna Pleslová | Články / Reporty | 22.06.2013
Jak všichni jistě víme, na podmáčené půdě se stage stavět nedají, a tak United Islands kvůli bezpečnosti museli najít jiné místo, kde největší pražský festival uspořádat. Nakonec z toho vyšel ráj in-line bruslařů a jiných nadšenců – park Ladronka. Z centra je to sice pěkný kus cesty v rozpálené tramvaji či busu, ale hned po příchodu do areálu zjistíte, že se cesta vyplatila. Travička jak na Coachelle a výborně vybraná místa na podia, jež se netlučou, ani neztrácejí.
V dálce už jsou slyšet průpovídky právě začínajících Čokovoko. Sešlo se na ně dost diváků, protože na jiných podiích zrovna všechno dohrálo a holky rozhodně nezklamaly. Vtipně drzým, řekněme svérázným DIY humorem si nás získaly hned prvním veršem. „Na Zelňáku mě cizí kluk oslovil, jestli nezajdem na ňákou tekutinu. To, že je revizor, mu asi neprominu.“ Roboticky se kroutí do beatů a ještě mezi tím stačí stejně vtipně komentovat děj před sebou. Po Etapách ženy se holky loučí a nám z očí nemizí vypálené skvrny z jejich flitrových bodyček.
Přesouvám se na Radio 1 stage, kde už to do mikrofonu drtí nějaký kat pod maskou, jmenuje se Kittchen a jeho texty jsou tak nějak z domácí kuchyně. Je jasné, že lepší než kat bude Kato. Dobíhám na Urban stage, kde si Prago Union rozbalují náčiníčko. Přitáhli většinu a dokázali to rozjet. Nápis „Way too loud“ na lídrově triku rozhodně neplatí, zvukaři zvládají práci skvěle, ale filtr na bezzubé rapery bohužel nemají. Prago končí a na druhé straně areálu už se chystá konečně něco jiného než hip hop, za chvíli už na Radio 1 stage poskakuje přerostlý skřítek u kláves. Pak si bere hoboj a nakonec i saxofon, ze kterého už vyrostl.
Všechno je to v mlze a všechno je to fajn. Floex nikdy nezklame. Na hlavním podiu vedle lidi víc láká jedna z hlavních hvězd večera, britská svěženka Princess Chelsea. Dáma není fanynka fotbalu, ale Pána prstenů, je totiž z Nového Zélandu. Zavádí nás do pohádkových rytmů a přitom si občas cinkne na triangl u krku. Hipsteři za plotem vypadají, že by si rádi cinkli taky.
Je to příjemné, ale pro ty, co se nechtějí zasnít, jsou tu dubstepáři z Izraele se zakódovaným názvem – 3421. Zatím asi nejvíc rozjetý set dne. Ale já šetřím síly na zítřejší pecky a pro dnešek to balím. S opálenými rameny se proplétám večerními běžci a už se těším na další den.
United Islands České Spořitelny
21. 6. 2013, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.