Lo/ve dává děti a energii

Žijí spolu, tvoří, jsou v očekávání. Protože ale nejsme bulvár, bude nás zajímat především to, že letos vydali na kazetě povedené debutové album It´s Fucking Amazing That You Are Here. Říkají si Lo/ve - doktorantka DAMU, bubenice a doprovodná vokalistka Markéta Dvořáková a kytarista, zpěvák a výtvarník Pavel Ptáčník. O energii stříkající z každého tónu, o vzkazech naštvaných sousedů, kazetách a spoustě dalších věcech.

Album jste vydali digitálně a taky na kazetě. Jaký má vaše generace vztah ke kazetám, jejichž nejsilnější éru jste možná ani nemohli zažít?
Markéta: Díky za lichotku, ale nejsme nejmladší a kazety máme dost silně vrytý v paměti. Teda hlavně pohádky, ale i Kelly Family, Beastie Boys a Nirvanu, máme k nim silnej vztah.

Pavel: Přesně tak: Anthrax, Cradle of Filth, My Dying Bride a další.

Nedávno jsem na facebooku zahlédl zábavnou historku, jak vám sousedi píšou vzkazy, že už mají dost vaší „feťácké“ muziky. Znamená to, že spolu žijete a tvoříte?
Markéta: My spolu dokonce čekáme dítě. Doufám, že jemu se naše hudba líbí, už s náma odehrálo pár koncertů. Teď si dáváme pauzu a až tu bude s náma, začnem zase hrát.

Pavel: Já si občas doma vrznu na kytaru, ale po těch pár milejch dopisech už jen hodně šeptem, zkoušíme ve zkušebně a na koncertech.

EP Raw/Cut jste nahrávali ve zkušebně brněnských kámošů Deceased Squirrel on the Phone. Kde jste točili desku Its Fucking Amazing That You Are Here?
Markéta: Je to zvláštní, písně jsou stejné, přitom úplně jiné. S jinou energií. A nemůžu říct, které jsou lepší. Amatérská síla začátečníků byla na Raw/Cut hmatatelná a nenapodobitelná, na druhou stranu tam je chyb více, než je hezký. Its Fucking Amazing That You Are Here je rychlá, dynamická. Naučili jsme se ty písně hrát trochu rychlejc, taky jsou tam nové songy.

Pavel: Raw/Cut jsme dělali jako demáč do New Yorku, který jsme skoro dobyli. Bylo to spontánnější a lo-fi. Novou desku produkoval Mirvis, zvukař DVA, a my jsme mu za jeho vstřícnost moc vděční, stejně jako Prokopu Holoubkovi za zapůjčení werku a prostoru.

Já tam krom jiného cítím živou energii a bezprostřednost.
Markéta: Na energii to u nás stojí a padá. Na nahrávání nebylo tolik času, abychom se dostatečně pomazlili se zvukem, taky to pro nás byla nová zkušenost. Těším se na další natáčení, kde bych si ráda více pohrála se zvukem, tady to nešlo. Dokonce jsme uvažovali o kvalitním záznamu z koncertu, to by ale v našem podání bylo dost špinavé.

Pavel: Power, žádnej epic. Rádi se pohybujeme na hraně, chybu vnímám jako příležitost najít něco zajímavýho, a proto jsem nadšenej z nepovedených věcí, kterých se na letošní desce najde více než dost. Takže třeba s filharmonií žádné plány nemáme.

A baví vás i ty další věci kolem, noční život, benzinky, cizí města, nové kluby, noví lidi?
Markéta: Z toho, co jsi vyjmenoval, mě baví benzinky, cizí města a hlavně noví lidi, ale asi tak do desáté večer, do doby, než se nalejou. Hlavně teď, když jsem v očekávání, mě noční život neláká. Pro mě je prostě skvělý odehrát dobrej koncert a jít spát.

Pavel: No já už z toho klišé taky vyrostl. Benzinka mi nic neevokuje, bagety, benzín, kouření a čůrání... a pár filmů. Nový kluby a lidi jsou vždycky to nejzajímavější.

Na koncertech používáte i samply a další elektro ruchy. Stanou se součástí kapelního zvuku, nebo to jsou věci v pohybu, děláte si s nima radost, ale základ Lo/ve zůstane bicí, vokál, kytara?
Markéta: Základ je jasný, ale nikdy na něm nechceme ustrnout, chceme experimentovat i s elektronikou. Někdy Pavel hraje na nazvučenou kytku, jindy na mrkev.

Pavel: Pokud si na to teď dáme čas, protože pracujem na nové desce a novém životě, určitě si to neodpustíme. Ale v základu jsme kytara, bicí a zpěv.

Hudební tipy na nejoblíbenější alba, kapely, popřípadě nové tváře? A sledujete českou domácí scénu?
Pavel: Pro mě jsou za poslední rok zásadní kapely Coltraines a The Priest, z českých projektů pak Black Tar Jesus. Momentálně mě taky baví Pejsek a kočička. V České republice je spousta zajímavejch kapel a hudebníků, jako třeba Dominik Gajarský. Co se mainstreamu týče, to je pro mě dávno za hranou všeho...

Herečka a výtvarník jsou vaše hlavní mimohudební obory. Co další podoby umění?
Markéta: Mě baví divadlo, protože dokáže propojit jednotlivé druhy umění, takže i hudba je v něm podstatná složka. Taky mi vyhovuje, že je to kolektivní záležitost a člověk netvoří sám, to je pro mě obtížné. V současné době jsem na volné noze, hraju pro děti i dospělé na více scénách, studuju doktorandské studium na DAMU, kde se zaměřuju na tvorbu ve specifických skupinách, tedy divadlo se sociálním přesahem.

Pavel: Mě baví ledacos, umění obecně. Dlouho jsem si myslel, že jsem malíř, a vlastně se něčím podobným i živím. Po několika letech jsem teď měl i malou výstavu v Berlínském modelu, ale na dalších měsíce nic podobného neplánuju.