Články / Reporty

Lunchmeat Opening: v sakrálním střihu (Koreless/Biard)

Lunchmeat Opening: v sakrálním střihu (Koreless/Biard)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 28.09.2016

I tento rok organizátoři festivalu Lunchmeat připravili mimo hlavní program několik zahřívacích večerů. Ten opravdu speciální se konal v jindy nepřístupném gotickém Anežském klášteru na Františku a jeho přilehlém komplexu. Program odstartoval v zahradě v pravé poledne nepřetržitými sety tuzemských djs a producentů, nechyběly stánky s netradičním občerstvením, ani oddělená kuřárna.

Mimo delikátní line-up Lunchmeat vyniká i citlivým přístupem k prostoru. Venkovní stage tak nenarušovala prostředí zahrady, když s ní spíše splývala, organizátoři zabudovali světelné instalace přímo do okolních keřů. Vyčníval pouze černý mixážní pult, který se ztrácel se západem slunce a pod návaly dýmu, načež zůstala osvětlená pouze zadní plocha pro diváky.

Hlavní program se odehrával za zdmi osm set let staré budovy. S přicházející tmou se otevřely chodby kláštera pod dozorem audiovizuální show z dílny kolektivu Roj a jejich ambientní set doprovázely bílé projekce poletující po všech stěnách táhnoucích se chodeb. Během hodinového vystoupení nebylo vidět nic jiného.

Pokud jste se nezamotali v sakrálním labyrintu, bylo na čase přesunout se do hlavní klášterní lodi, kde právě začínal hlavní bod večera – v projektu The Well spojili síly britský producent z labelu Young Turks Koreless a vizuální umělec Emannuel Biard. Oba se krčili u svých nástrojů, které byly položeny na zemi, aby nezacláněly obřímu zrcadlu. V něm se odrážely paprsky světla, jež rozpohybovávala hudba, vznášely se v obřím prostoru, jemuž dominovaly tři nasvětlené protáhlé gotické vitríny a vysoký strop kláštera.

Koreless vystupoval na festivalu už v roce 2014, tehdy se však představil v live setu. S tím se v létě zastavil i na slovenské Pohodě, kde na Red Bull Music Academy Stagi konkuroval Nině Kraviz, která o kus dále předváděla jeden ze svých zběsilých setů. Zato britský producent vrstvil jednotlivé tracky pomaleji a ve výsledku předvedl rozmanitější a zapamatovatelnější koncert, na který se dalo stejně dobře tancovat, jako jej poslouchat z dálky. Pražské vystoupení v rámci projektu The Well bylo logicky méně pestré, protože hudba hrála pouze jednu ze dvou hlavních rolí. Táhnoucí se minimalistický ambient se rozprostíral postupně, Koreless do něj přidával stále nové a nové hudební vrstvy. Stejně tak se “rozevíralo“ i zrcadlo, které teprve během vystoupení umělci natočili směrem k publiku.

Větší úspěch měla druhá, pestřejší půlka večera, kterou Koreless otevřel svým hitem Sun, na nějž navázal sérií velkorysejších tracků. Ty byly skvělým doprovodem pro vizuální show, která stejně jako hudební podklad začala nabírat na intenzitě. Kolem zrcadla se otevřel nový, neznámý, až mystický svět, jehož intenzitu násobily hypnotické rituální beaty, skvěle se doplňující se sakrálním duchem místa.

Info

Lunchmeat Festival Special Opening:
The Well (Koreless/Biard)
25. 9. 2016 Národní galerie v Praze - Klášter sv. Anežky České, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace