Články / Reporty

Lunchmeat Opening: v sakrálním střihu (Koreless/Biard)

Lunchmeat Opening: v sakrálním střihu (Koreless/Biard)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 28.09.2016

I tento rok organizátoři festivalu Lunchmeat připravili mimo hlavní program několik zahřívacích večerů. Ten opravdu speciální se konal v jindy nepřístupném gotickém Anežském klášteru na Františku a jeho přilehlém komplexu. Program odstartoval v zahradě v pravé poledne nepřetržitými sety tuzemských djs a producentů, nechyběly stánky s netradičním občerstvením, ani oddělená kuřárna.

Mimo delikátní line-up Lunchmeat vyniká i citlivým přístupem k prostoru. Venkovní stage tak nenarušovala prostředí zahrady, když s ní spíše splývala, organizátoři zabudovali světelné instalace přímo do okolních keřů. Vyčníval pouze černý mixážní pult, který se ztrácel se západem slunce a pod návaly dýmu, načež zůstala osvětlená pouze zadní plocha pro diváky.

Hlavní program se odehrával za zdmi osm set let staré budovy. S přicházející tmou se otevřely chodby kláštera pod dozorem audiovizuální show z dílny kolektivu Roj a jejich ambientní set doprovázely bílé projekce poletující po všech stěnách táhnoucích se chodeb. Během hodinového vystoupení nebylo vidět nic jiného.

Pokud jste se nezamotali v sakrálním labyrintu, bylo na čase přesunout se do hlavní klášterní lodi, kde právě začínal hlavní bod večera – v projektu The Well spojili síly britský producent z labelu Young Turks Koreless a vizuální umělec Emannuel Biard. Oba se krčili u svých nástrojů, které byly položeny na zemi, aby nezacláněly obřímu zrcadlu. V něm se odrážely paprsky světla, jež rozpohybovávala hudba, vznášely se v obřím prostoru, jemuž dominovaly tři nasvětlené protáhlé gotické vitríny a vysoký strop kláštera.

Koreless vystupoval na festivalu už v roce 2014, tehdy se však představil v live setu. S tím se v létě zastavil i na slovenské Pohodě, kde na Red Bull Music Academy Stagi konkuroval Nině Kraviz, která o kus dále předváděla jeden ze svých zběsilých setů. Zato britský producent vrstvil jednotlivé tracky pomaleji a ve výsledku předvedl rozmanitější a zapamatovatelnější koncert, na který se dalo stejně dobře tancovat, jako jej poslouchat z dálky. Pražské vystoupení v rámci projektu The Well bylo logicky méně pestré, protože hudba hrála pouze jednu ze dvou hlavních rolí. Táhnoucí se minimalistický ambient se rozprostíral postupně, Koreless do něj přidával stále nové a nové hudební vrstvy. Stejně tak se “rozevíralo“ i zrcadlo, které teprve během vystoupení umělci natočili směrem k publiku.

Větší úspěch měla druhá, pestřejší půlka večera, kterou Koreless otevřel svým hitem Sun, na nějž navázal sérií velkorysejších tracků. Ty byly skvělým doprovodem pro vizuální show, která stejně jako hudební podklad začala nabírat na intenzitě. Kolem zrcadla se otevřel nový, neznámý, až mystický svět, jehož intenzitu násobily hypnotické rituální beaty, skvěle se doplňující se sakrálním duchem místa.

Info

Lunchmeat Festival Special Opening:
The Well (Koreless/Biard)
25. 9. 2016 Národní galerie v Praze - Klášter sv. Anežky České, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace