M.I.A., uprchlictví jako součást indentity

V popkultuře 21. století byste těžko hledali kontroverznější umělkyni. Jednačtyřicetiletá britská zpěvačka, rapperka, producentka a aktivistka s tamilskými kořeny Mathangi Arulpragasam stojí za několika největšími hity posledních let, ale stejně tak za nespočtem propadáků a nevyvážených desek. Do povědomí se ale dostala hlavně díky ostrosti svých textů i veřejných prohlášení. I tady, jak je pro její život typické, však nalezneme podivné protiklady, například když otevřeně kritizuje bohatství a aktivity nadnárodních korporací a pasuje se do role mluvčího těch nejchudších, přitom s podobnými organizacemi spolupracuje.

M.I.A. budí pozornost už tím, že sama sebe nevnímá pouze jako osobnost anglosaské kultury, ale jako uprchlíka, který hledí za hranice kontinentů a namísto lokálních problémů má v hledáčku světové krize. Když se proto v Americe začalo častěji mluvit o iniciativě Black Lives Matter, byla M.I.A. jedna z prvních, která mediální humbuk kolem aktivistické organizace napadla kvůli přehlížení ostatních etnik. Kauza se objevila minulý duben, kdy M.I.A. v rozhovoru pro the Evening Standard reagovala na vystoupení Beyoncé v přestávce Superbowlu, během něhož americká zpěvačka vyjádřila podporu černošské iniciativě: „Je zajímavé, že v Americe můžete otevřeně mluvit pouze o tom, že záleží na černých životech. Pro mě to není nic nového. Přesně tohle říkala už v devadesátkách i Lauryn Hill a v osmdesátkách Public Enemy. Budou někdy Beyoncé nebo Kendrick Lamar mluvit o tom, že záleží i na muslimských životech? Nebo na těch ze Sýrie či Pákistánu?“

Umělci jako právě Lamar, Rihanna nebo Beyoncé se ve své tvorbě začali ke kulturní emancipaci výrazně hlásit teprve v minulých sezónách. Oproti nim má M.I.A. náskok, když společenská témata zohledňuje už od prvních singlů. Mezi ně patří i její největší hit Paper Planes z roku 2007, kterému vévodí sampl písně Straight to Hell od The Clash. Na Grammy nominovaná skladba vznikla společně se zpěvaččiným tehdejším partnerem Diplem, jehož kariéra byla v té době ještě v plenkách. Přestože si ocenění neodnesli, M.I.A. na sebe upoutala pozornost během vystoupení s rappery T.I., Lil Waynem, Jayem-Z a Kanyem Westem. Společnou píseň Swagga Like Us na pódiu odzpívala v devátém měsíci těhotenství.

PALČIVÁ POLITICKÁ TÉMATA

V Paper Planes zpívá M.I.A. o papírových vlaštovkách, které přelétávají hranice jako lidé bez víz. Samotný námět pak vzešel z osobní zkušenosti s celníky, kteří ji odmítli bez vysvětlení vpustit do Států, i když měla správná pracovní víza a britský pas. Ve vzduchu visí několik možných vysvětlení. Jedním z nich je zpěvaččina angažovanost vůči Bushově administrativě nebo aktivity jejího otce, který byl členem Tamilských tygrů, separatistické organizace vzniklé v osmdesátých letech během srílanské občanské války. Přestože se její otec později podílel na mírových dohodách s vládou, žila celá rodina během jejího dětství na útěku. M.I.A. na vlastní kůži zažila, jaké to je mačkat se s ostatními uprchlíky v provizorních ubikacích nebo se dostat pod palbu. Její matka se proto rozhodla co nejrychleji opustit válečnou zónu a ve zpěvaččiných deseti letech se přestěhovali do Británie. Přestože se M.I.A. své domovině vyhýbá, nezapomněla na ni a v textech často mluví o tamní občanské válce a genocidě páchané za dozoru státní moci.

Skladba Paper Planes doputovala na čtvrtou příčku americké hitparády a otevřela její autorce dveře do světových médií. Podobný komerční úspěch už s žádnou jinou skladbou nezopakovala a fanouškovskou základnu postupně z hitparád přesunula na internet a právě se rodící YouTube. Nikdy neopustila svou hudební přirozenost, ve které se mísí vlivy obou kultur, zároveň se ale odchýlila od témat, v nichž byla vždy nejpřesvědčivější. Svoji pozornost totiž poslední dobou zaměřuje spíše na „západní motivy“, jakými jsou vlivy korporací, rostoucí moc Googlu a jeho zásahy do soukromí nebo praktiky bezpečnostních složek.

Svojí produkcí M.I.A. vyvolala nový hudební fenomén. Na globální klubové scéně poháněné dostupnějším internetovým připojením i levnějším vybavením pro muzikanty se totiž otevřel prostor pro kombinaci exotických vlivů s elektronickou muzikou. Lokální kultury z předměstí a slumů tak mohly doputovat do klubů velkých západních měst, kde se díky nové generaci DIY producentů mísí s tamní kulturou. Na její vizi globálního elektronického popu pak mohli navázat i etablovaní producenti jako Four Tet, Modeselektor či Gilles Peterson, kteří se potkali na nahrávce Omara Souleymana, nejznámějšího syrského hudebního uprchlíka, který ve svých skladbách hlásá lásku a radost ze života.

Po několika ne úplně úspěšných pokusech o dobytí žebříčku s přímočarými popovými songy jako XXXO se zpěvačka opět rozhodla zaměřit se na to, co jí vždy šlo nejlépe, a to spojování západní a východní kultury. Pět let stará skladba Bad Girls se tak stala prvním krůčkem jejího comebacku, který o rok později doprovázelo vystoupení na Superbowlu po boku Madonny a Nicky Minaj. Jenže by to nebyla M.I.A., kdyby všechnu pozornost nestrhla zase na sebe, když během nejsledovanějšího přenosu americké televize v roce zvedla do kamery prostředníček.

„FLY PIRATES“

Svůj comeback M.I.A. definitivně potvrdila dva roky starou skladbou Borders, která se okamžitě stala neoficiální hymnou uprchlíků. Zatímco předešlá tvorba si i přes vážnost témat zachovávala uvolněnost a hravost, první singl z aktuální desky AIM zrcadlil napjatost utečenecké krize. V refrénu se pak odráží od kauzy maďarské novinářky, které podkopávala běžencům nohy, aby posléze poukázala na povahu celého světa, ve kterém se běženci nemohou pohybovat bez omezení. „We're solid and we don't need to kick them… This is North, South, East and Western…“ Svůj manifest o novém světě doprovodila klipem, ve kterém mužští běženci překonávají vysoké ostnaté ploty a plaví se namačkáni na malých vorech směrem k evropským pobřežím. V médiích se také hojně propíral fotbalový dres Paris Saint-Germain, který měla M.I.A. v klipu na sobě: místo nápisu „Fly Emirates“ na něm stálo „Fly Pirates“. Pro Democracy Now! pak dodala, že se zde mihla v „dresu všech neprivilegovaných lidí tohoto světa“, aby ukázala, jak se nadnárodní společnosti snaží pašovat levnou západní spotřební kulturu do života těch nejvíce znevýhodňovaných lidí na světě.

Na problematiku textilních korporací upozornila ještě jednou, a to když se spojila se švédským oděvním gigantem H&M v jeho kampani na podporu recyklace. Skladba Rewear It lákající na aktuální desku však dosahovala spíše podprůměrných kvalit a na album se nakonec ani nevešla. Bohužel ani ostatní skladby z desky nedosáhly kvalit singlu Borders. Když si odmyslíme jednu položku s ex-členem One Direction Zaynem Malikem, zvolila M.I.A. namísto srozumitelného popového jazyka spíše klubové beaty a postupy, které mají tendenci většinového posluchače svou těkavostí spíše odradit. AIM nenašlo pochopení ani u zasvěcenějšího publika, které jí zase vytýkalo neoriginálnost, předvídatelnost a neschopnost udržet tempo s aktuálním otevřeným klubovým zvukem. Několik výjimek se na nahrávce naštěstí našlo, například štiplavá Fly Pirates, Diplův i Blaqstarrův remix skladby Bird Song nebo Skrillexem produkovaná Go Off, jež se dotýká environmentálních a urbanistických problémů.

AIM přišlo po pěti letech od předešlé nahrávky a M.I.A. se nechala slyšet, že je to dost možná její poslední ucelená deska. Před pár měsíci však přišla s novým chytlavým singlem P.O.W.A., který je pojmenovaný podle jihoafrické neziskové organizace zaměřující se na ženské oběti násilí. V textu si bere na mušku své ženské pěvecké kolegyně jako Madonnu, Rihannu a další, jejichž texty jsou jako vytržené z reality. „I've been around in this world causing drama, The real spice girl, hot girl power.“

V aktuálním singlu se zpěvačce opět daří to, co jí vždy šlo nejlépe, a to poukazovat na problémy méně vyspělých zemí na pozadí nápaditého srozumitelného beatu. Navíc se zdá, že zpěvačka konečně přestala řešit svůj mediální obraz a mainstreamové úspěchy. Pro Pitchfork tvrdí: „Pokud chceš prodávat desky, tak se musíš vzdát politiky.“ To by ale bylo proti její vlastní identitě, a tak dodává: „Mohla bych být úspěšnější, držet pusu, dělat pop a za vydělané peníze stavět školy. Ale měsíc po tom, co se mi narodilo dítě, na Srí Lance během čtrnácti dnů zlikvidovali v občanské válce mnoho Tamilů. Co bych z toho potom měla? Byla bych to ještě já?“ I přes kolísavé kvality tvorby zůstává M.I.A. nejautentičtější a nejhlasitější hudební aktivistkou na globální scéně.