Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.03.2014
Upřímně, zorganizovat koncert Rufuse Wainwrighta pouhých pět měsíců po jeho pražském vystoupení v rámci festivalu Struny podzimu, navíc ve stejný den, kdy naproti přes ulici řádí Danny Elfman s burtonovským opusem, to chce notnou dávku promotérské odvahy. Příliš tak nepřekvapilo, že sál Hybernie, který před začátkem opanovala reprodukovaně Judy Garland, nebyl zdaleka tak nabitý, jak by si kanadský dandy zasloužil.
Wainwright si letos přivezl rodinný support – sestru Lucy Wainwright Roche. Abychom to upřesnili, neboť rodinné vztahy u Wainwrightových nejsou tak úplně standardní – Lucy je dcerou Loudona Wainwrighta III, Rufusova otce. Její matkou je Suzzy Roche, taktéž písničkářka, která vystupovala se svými sestrami, stejně jako Rufusova maminka, Kate McGarrigle. Pokud je v té famílii někdo, kdo nemá nadmíru hudebního talentu, nechť o sobě dá prosím vědět! Aby čirou náhodou genialita klanu nevyprchala, pořídil si Rufus navíc potomka s dcerou Leonarda Cohena. Nemělo by se to vydávat za biologický experiment, jak zrodit superpísničkářku? Dost rodinných propletenců, zpět do divadla.
Lucy navštívila Prahu poprvé. Poté, co nakoupila pohledy pro devadesátiletou babičku a otřela si prsty od trdelníku, chopila se kytary, aby představila novou desku There’s a Last Time for Everything. Za půlhodinu stihla svou Seek and Hide nebo cover Call Your Girlfriend švédské elektro-popařky Robyn. Roche rozhodně není žádná stydlivka a vyřídilku má se svým bratrem společnou, strnulé publikum se snažila rozpovídat a ledacos na sebe prozradila. Od své brooklynské adresy (55 Pineapple Street 4E, Brooklyn, NY) až po vylíčení smutných obličejů svého psa. Na závěr šoupla Springsteenovo Hungry Heart a sál mírně rozezpívala. Když se rozdával talent, Wainwrightova rodinka dostala několik nášupů a Lucy ještě někomu olízla lžíci. Mnohým by ani nevadilo, kdyby Rufusovi z jeho setu ukrojila.
K přestavbě pódia hrála opět Judy Garland, gay ikona, jejíž jméno Rufus před pár let znovu oživil v show Rufus Does Judy. Na minutu přesně vkráčel Wainwright v roztrhaných jeansech, metalízových teniskách a flitrovou květinou na saku. I on si v Praze udělal menší promo, a to na nové best of album Vibrate, na kterém kromě jeho nejznámějších autorských písní najdete i výběr ze soundtracků (od Shreka přes Moulin Rouge po Zkrocenou horu). The Maker Makes z filmu Anga Leeho, pomalou, až medově se táhnoucí skladbu s doprovodem klavíru, vystřídala Vibrate, neskrývaná pocta Bizetově Carmen. Vibrato Wainwrightovi úplně nevyšlo a i po zbytek koncertu se zdálo, že mu výšky vzhledem k náročnému turné dávají zabrat. Pěveckou preciznost ovšem doháněl šaškárnami a vtipnými průpovídkami, když navíc vyměnil křídlo za kytaru a zahrál s rockově rozladěným nástrojem Out of the Game a Jericho, bylo jasné, že z vážnosti prožité na Strunách podzimu nebude nic.
Sólové vystoupení umožnilo Wainwrightovi zahrát i naprosté novinky, Argentinu, věnovanou svému manželovi, nebo Friendship, s níž zabrousil i do operních vod. K opeře měl Rufus vřelý vztah od dětství, v letech 2007-2008, zatímco jeho matka bojovala s rakovinou, se vypisoval z bolesti ve vlastním opusu Prima Donna. Jevištnímu provedení předcházely problémy a nyní by Wainwright rád vydal dílo na disku. Jak se zdá, i velké hvězdy mají potíže s financováním desek, proto se rozhodl vybrat peníze na internetu. Rozhodně není troškař. Za 7 500 dolarů vám bude dělat doprovod do opery, za 50 tisíc s vámi povečeří, když vytáhnete z prasátka šedesát tisíc dolarů, máte slíbenou večeři a osobní píseň. Na výběr je nicméně spousta levnějších variant, byla by škoda klasickou hudbu nepodpořit. Mrkněte na Pledgemusic a vyberte si bonus. Jak říká Rufus – poté, co zkouknete porno, mrkněte na operu. Aby svá slova dostatečně podpořil, zazněla i árie z Prima Donny, Les feux d'artifice t'appellent.
Byla by škoda nevyužít sourozeneckého tandemu, při dramatickém úvodu vtančila Lucy coby další gay ikona a dcera Garlandové Liza Minelli a proběhl pokus o dialog v češtině. Sem tam bylo i něco rozumět, zatímco si Rufus ladil kytaru, padla už poněkolikáté Lucyina oblíbená věta: „Má někdo nějakou otázku?“ Na scéně se mihl Rocky Balboa, s propracovanou choreografií výkopů zazpívali sourozenci několik písní společně, člověk si skoro říkal, zda se právě netočí Na stojáka. Komické číslo zvládala dvojka s přehledem. Poté už se Rufus vrátil ke klavíru, odehrál největší hity Candles, Going to a Town, I Don't Know What It Is i Cigarettes and Chocolate Milk a scénu opustil. Ne na dlouho. K přídavkům se nikdy nenechá pobízet, střihl si hned čtyři písně, Pretty Thing's a Cohenovo Hallelujah dokonce s Lucy. Konec. Nebo ne? Standing ovation ho ještě vrátilo na Foolish Love a definitivně zakončilo téměř dvouhodinový set. Bravo, monsieur Wainwright and miss Roche Wainwright!
Rufus Wainwright (can), support Lucy Roche Wainwright (usa)
25. 3. 2014, Hybernia, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.