Ivana Sváčková | Články / Reporty | 27.01.2016
Naučí se lidi chodit na koncerty v neděli? A naučí se na ty koncerty chodit včas? Sál i cestovní obyvák na podiu zejí prázdnotou. Tolik k hořké pachuti nedělního večera v Kabinetu Múz. Dneska je na programu šaman Andy the Doorbum a srdcař Ceschi Ramos, který společně se svým bratrem Davidem stál u zrodu labelu Fake Four – nahrávací základny mimo jiné i pro Českem milovaného Astronautalise. Chlapci to vzali pěkně od podlahy a v lednu u nás odehráli sedm koncertů plus čtyři na Slovensku, nicméně Brno se moc nepochlapilo - účast spíše symbolická.
Brány pekla se otevírají, tma černá jako kafe Agenta Coopera. Tušila jsem, že koncert Andyho bude jízda. Tušila jsem, že se na stagi zjeví v kostýmu dvoumetrového čerta? Tak to ani náhodou. Jediný zdroj světla je jakási čelovka v jeho ruce, kterou si podsvěcuje obličej, a se stoickým klidem a hlasem cirkulárky uřezává kousky z posledního alba The Fool. Nekonvenční Američan s punkem v žilách. Melodický podkres připomíná rozbíjení skla a sám Andy by nejspíš neměl s pojídáním střepů problém, je v tom ale něco víc. Maska jde stranou – a to doslova – Andy klečí nad osamělým reflektorem a se stravitelnou dávkou teatrálnosti si z obličeje drolí bílý make-up. Děsivý hábit je jen tvrdá slupka, na pódiu zůstává obnažený, obyčejný člověk (což se ukázalo i krátce po show, kdy se ujal merche, aby mohl pobýt s fanoušky). Do ruky kytara, na hlavu kápě – sotva se stihnu nadechnout, pulsují Kabinetem niterné žalozpěvy. Lidi stojí nehybně, a to i ve chvíli, kdy Andy svou náměsíčnou chůzí proplouvá řídkým davem, aby si na každého posvítil. Husí kůže a aplaus.
Vzápětí Ceschi. Výslovností ani češi, ani keši, ale hezky - česki. Jako by se nechumelilo, bere kytaru a sedá si na kraj pódia, a tak kolem něj tvoříme kroužek. Bez mikrofonu a zbytečné pózy, hudebník srdcem i duší. Ceschi je jak nekontrolovatelná střela, na prominentní místo na stagi se tady nehraje, je prostě všude. Na Last.fm přidělený štítek „hip-hop for people who do not like hip-hop“ má sice vypovídací hodnotu nula, nicméně výhradně o hip-hopu se u Ceschiho mluvit nedá – beaty pravidelně prokládá akustickými kytarovkami, které mají sice o špetku méně hitovosti, ale chemie pracuje spolehlivě. „I´d rather play floor gigs for 40 kids than any fucking festival stage“ na dnešek pasuje jako prdel na hrnec. Je neděle a přes to nejede vlak. Necelá čtyřicítka příchozích o to upřímněji děkuje, rozlučková Barely Alive už zaznívá v předsálí Kabinetu v ruchu běžného barového provozu. Spontánní Ceschi.
Andy the Doorbum (us), Ceschi (us)
24. 1. 2016, Kabinet Múz, Brno
foto © vrbaak
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.