Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem skupiny Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Do Prahy přijíždí s třetí studiovou deskou Darkroom, která vyjde v polovině května. V rozhovoru jsme si popovídaly o zápasech se snahou neopakovat v textech písní svá vlastní slova, o inspiraci po návratu z turné s Men I Trust, nalezení rovnováhy a o až moc lahodném českém pivu. V NoDu vystoupí 13. dubna společně s indonéskou písničkářkou Sandrayati.

Zaujala mě „schránka tajemství“, kterou máte na kapelním webu, do které vaši posluchači mohou posílat osobní příběhy a tajnosti. Můžeme některé z nich slyšet ve vašich písních?
Schránka pro mě je významným zdrojem inspirace. Není to tak, že bych je přepisovala do jednotlivých písní, emocionální hloubka a příběhy sdílené posluchači ale hluboce ovlivňují můj proces psaní. Chystané album Darkroom je jimi do vysoké míry dané. Mnoho lidí spojuje podobné životní události a tak mnou určitá vyprávění rezonují. Skladby jako Golden Eyes, On & Off, Crimson a Keep it Real jsou inspirované těmito sdílenými zkušenostmi.

Vaše hudba se často noří do introspektivních témat. Jak zvládáte balancovat zranitelnost a sílu v textech?
Nalezení takové rovnováhy je nuanční proces. Přijetí zranitelnosti je zásadní pro vytváření opravdové hudby, nicméně integrace síly a odolnosti do mých písní je stejně důležité.

Při práci na Darkroom jsem měla odstup díky tomu, že jsem se při tvorbě textů nechala inspirovat příběhy druhých. Tento přístup mi umožnil prozkoumat témata zranitelnosti a odolnosti z širší perspektivy a pozvat posluchače k propojení se se syrovým a upřímným zobrazením lidských emocí. Sdílené příběhy zároveň podporují pocit solidarity a porozumění.

Singl Golden Eyes představuje zásadní proměnu zvuku Ghostly Kisses. Co motivovalo tuto hudební evoluci?
Golden Eyes je klíčovým okamžikem na hudební cestě Ghostly Kisses. Když Louis-Étienne Santais poprvé navrhl prozkoumat sféry UK garage a elektronické hudby, trochu jsem se bála, i když mě návrh zaujal. Nicméně jakmile jsem se do žánru ponořila, okamžitě mě pohltila jeho nakažlivá energie a dynamické rytmy. Spolupráce s Georgem Fitzgeraldem a Louis-Étiennem přinesla nové perspektivy a kreativní energii. Tlačí mě k výstupům z komfortní zóny a povzbuzují mě k experimentování s různými zvuky a texturami. Výsledkem je skladba, ve které se plynule mísí temperamentní melodie s pulsujícími beaty. Předvádí novou tvář Ghostly Kisses, která si stále zachovává emocionální hloubku a intimitu, jež definuje mou hudbu. Byla to vzrušující průzkumná cesta.

Jak vyvažujete experimentování s novými žánry se zachováním podstaty zvuku Ghostly Kisses?
Louis a já upřednostňujeme kompozice, ty byly vždy základním kamenem Ghostly Kisses. Umožňují určitý pocit kontinuity, i když zvukově experimentujeme s různými žánry. Pro Louise je hlasový prvek ten hlavní, řídí naše směřování a slouží jako klíčový ukazatel při rozhodování o produkci. Dáváme si svobodu experimentovat, ale v naší společné práci vždy existuje pocit kontinuity. Ta vyplývá z naší lásky k tomu, co definuje zvuk Ghostly Kisses.

Vaše třetí studiovka Darkroom vychází v polovině května. Jak se liší od předchozích dvou?
Hudebně posouvá hranice zvuku a zahrnuje více experimentální a dobrodružný přístup k produkci. Čerpá inspiraci z rozmanité škály vlivů včetně elektroniky, garage, popu posledních tří dekád a dokonce „standardních jazzových“ typů písní. Zkoumá nová zvuková území, přitom si ale zachovává éterickou a emotivní kvalitu, které definují mou hudbu. Darkroom předvádí dynamickou a mnohostrannou zvukovou paletu, má více energie, více kontrastu, více pozitivních skladeb, ale zároveň spoustu melancholických a temných elementů.

S čím jste zápasili nejvíce? Zažili jste konkrétní průlomový okamžik, který změnil podobu výsledku?
Výzev bylo několik, především textových. Poté co napíšete určitý počet písní, což je samozřejmě u každého umělce jiné, začíná být obtížné psát texty, aniž byste se neopakovali. Vyloučili jsme některá slova, protože jsme je v minulosti používali příliš často. Nicméně jsme zůstali disciplinovaní, pečlivě pracovali na písních, když jsme nebyli na turné.

Jedním z důležitých okamžiků byl návrat z letní měsíční tour, kdy jsme supportovali Men I Trust. Přestávka nám dala možnost nabrat energii a získat jinou perspektivou, písničky jako On & Off jsou toho příkladem. A podobné chvíle sehrály svoji roli při formování celku, který díky tomu září pocitem vitality a spontánnosti. To byla cesta, kterou jsme šli.

A jaká je vaše nejoblíbenější část tvůrčího procesu, co vás nejvíce inspiruje?
Ten prvotní záblesk inspirace, který vede ke vzniku nové písně. Je to magický okamžik, kdy melodie, text nebo emoce náhle nabývají formy, vidíme potenciál. Tahle fáze čisté kreativity a objevování je pro mě nesmírně naplňující, protože mi umožňuje vstoupit do svých emocí a vyjádřit je skrze hudbu. Co mě nejvíce inspiruje, jsou každodenní momenty krásy, bolesti, lásky a ztráty, které všichni zažíváme. Univerzální emoce poskytují bohatou paletu inspirace.

V Praze jste zahráli před dvěma lety, pamatujete si to?
Jedním ze zážitků byla možnost ochutnat lahodné české pivo. Kluci z kapely si jich užili trochu moc a řekněme jen, že jsem se nakonec musela ujmout role řidiče. Byl to vtipný a nezapomenutelný moment, který vystihl ducha naší návštěvy. Už se nemůžeme dočkat dalšího večera v úžasném městě!