Články / Reporty

Mejdan roku v Brně - Indies pětadvacetileté

Mejdan roku v Brně - Indies pětadvacetileté

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 17.02.2015

Brněnské vydavatelství nezávislé hudby Indies oslavilo v těchto dnech čtvrtstoletí a jak to u narozenin bývá, nechyběl pořádný mejdan. Místem činu bylo brněnské Sono centrum a gratulantů byly stovky.

Zatímco brzké dopoledne patřilo dětem, kterým hráli BongoBomBarďák, divadelnice Anička a letadýlko nebo zpívající logopedka Amálka K. Třebická, pozdější odpoledne bylo spíše pro ty nočníkům a školním lavicím odrostlé. Přesto ale když začala hrát kapela Jablkoň, stále to vypadalo jako na dětském dni, ratolesti se honily pod pódiem i na něm, i když k žádné újmě naštěstí nedošlo.

Složení publika bylo různorodé: mladiství, (ne)stárnoucí máničky, dámy v rozevlátých batikovaných hábitech, několik hudebních kritiků, rodiče jedním okem sledující svá dítka i běžní smrtelníci. Indies je prostě jedna velká rodina, ve které jde od začátku v první řadě o kvalitní muziku. Příjemné bylo i to, že se celý večer obešel bez ochranky, která by řešila donesené nápoje a prudila.

Celý program moderoval Martin E. Kyšperský, frontman kapely Květy, jehož projev byl kultivovaný a vtipný. Scény byly dvě, ta větší v hlavním sále vyhrazená kapelám, ta menší v mezipatře určená pro malé akustické projekty. Zatímco se na jedné scéně hrálo, na té druhé se zvučelo, vše se obešlo bez zbytečných průtahů, program odsejpal. Line-up byl sestaven z kapel, které u Indies své desky vydávali a vydávají, proto byl neuvěřitelně pestrý. Písničkářky zastoupila Lucie Redlová, bluesově naladil kytaru Marcel Kříž, kterého doplnil Karel Vepřek, o něco dřevnější blues pak zahrála i slovenská dvojice Beňa & Radvány. Bohužel avizovaní Kieslowski z důvodu nemoci nedorazili, zaskočili za ně ale Jananas, kteří si tak střihli dva sety. Jejich veselé písničky často o neveselých věcech bylo nutné poslouchat pozorně, sarkasmus, ironie i charisma z nich přímo sršelo, vystoupení navíc doprovodila neplánovaná choreografická vsuvka několika dětí.

Na hlavním pódiu se po Jablkoni představili Valaši Docuku, jejichž ryze mužskou sestavu ozdobila zpěvem, půvabem a hrou na housle Jitka Šuranská, slezské barvy pak hájil Tomáš Kočko s orchestrem. Po přípitku oslavenci, kdy na pódium byli přivezeni majitelé Indies v kolečkových křeslech, a několika proslovech odešly děti do hajan, načež se kotel pod pódiem slušně zaplnil tancechtivými. Traband odehrál skvělý koncert, repertoár z nové desky doplnily osvědčené hity a kdo netančil, tak si alespoň prozpěvoval u baru či v kuloárech. Další legendou, která to s Indies táhne už druhou dekádu, jsou Už jsme doma. Stále ve vrcholné formě, stále plní energie. Pomyslnou tečku za večerem pak udělalo Čankišou, bosonohý Karel Heřman křepčil po pódiu, muzikanti nikoho nešetřili, hrálo se až do půlnoci. Afterparty patřila DJ Miss B a noc byla dlouhá.

Mejdan pod hlavičkou Indies se vydařil, hodně se pilo, povídalo a vzpomínalo. Nezbývá než do dalších let popřát spoustu nových desek i fanoušků, protože bez Indies by česká hudební scéna byla hodně šedivá.

Info

25 let Indies
14.2. 2015, Sono Centrum, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace