Články / Reporty

Metal pro jedenadvacáté století? (Gojira)

Metal pro jedenadvacáté století? (Gojira)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 26.07.2022

Může být francouzská Gojira nová Metallica nebo Rammstein, celosvětový metalový fenomén, instituce, jež vyprodává obří stadiony? Čas ukáže. Už teď je ale jisté, že našlápnuto mají. Rostou. S každým dalším turné, s každým dalším albem. Před dvanácti lety hráli na Brutal Assaultu za světla, v roce 2018 už v pozici headlinera zastavili dění v celém festivalovém areálu. V roce 2017 v pražském Lucerna Music Baru, letos téměř vyprodali Forum Karlín.

S loňskou deskou Fortitude utvrdili pozici jedné z nejvýraznějších metalových formací 21. století. Zvukově originální a okamžitě rozpoznatelní, textově tak akorát apelativní a aktuální, zároveň civilní, bez metalových klišé a přístupní širokému publiku. Žádný extrém, nicméně i tak hutní a nekompromisní.

Tohle všechno platilo i o pražském koncertě, který otevřela dvojice Employed to Serve a Alien Weaponry. Ti první přivezli spíše nevýrazný metalcore vedený akční frontwoman, ti druzí jsou moderní Sepulturou. Podobně groovy, podobně hrdí na své kořeny. A jejich energie svedla rozproudit docela slušný moshpit. Viděl jsem je na posledním předpandemickém Brutal Assaultu a byl to velký zážitek. Za necelé tři roky působí kapela sebejistěji, opravdověji. Nový basák přinesl čerstvou energii, poslední kus skládačky. Tady roste další velké jméno.

Přestavba pódia proběhla ve tmě. Forum Karlín se nerozsvítilo, o to více vynikly symboly promítané na bílé plátno zakrývající pódium. Bylo to neobvyklé a magické. Korzování k barům se konalo jen sporadicky, většina očí zůstala připoutána na měnící se, přibývající a ubývající obrazce. S pádem opony a razantním otvírákem Born for One Thing se atmosféra změnila, přesto onen přemýšlivý aspekt zůstal. Gojira neapeluje, Joe Duplantier z pódia nekáže. Nechává mluvit hudbu i témata v textech – environmentalismus, temná zákoutí lidských duší, duchovno: Gojira má své publikum přemýšlivé, takové, které se nechává strhnout strojovými riffy (Backbone) i sborovým zpěvem v The Chant.

Gojira v Praze servírovali průřez diskografií s důrazem na aktuální album, z něhož zaznělo sedm kousků. Jednoduchá scénografie – formace pracovala s místy značně epileptickými světly a příležitostnými paromety a jednoduchou projekcí vycházející z animovaného klipu k Another World - bohatě poutala oko a zároveň neodváděla pozornost od hudby. Škoda jen, že si kapela nepohlídala zvuk. Místy byl přebasovaný a zbytečně se v něm topil jak klíčový vokál, tak nosné detaily, které na albech tak skvěle fungují. A navzdory masivním basům hudbě scházel tlak. Metal, kruci. Forum Karlín i fanoušci to vydrží.

Přesto nešlo z koncertu odcházet bez pocitu nadšení, za což mohla zejména výborná atmosféra. Gojira má v sobě jedinečné mojo, které uhrane.

Info

Gojira (fr) + Alien Weaponry (nz) + Employed To Serve (uk)
25. 7. 2022, Forum Karlín, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace