Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.06.2017
Tribuny během hlavních koncertů druhého dne festivalu Metronome sice zůstaly poloprázdné, fanoušci se však trousili už od odpoledních hodin. Organizátoři lákali na osvědčená česká jména ve speciálních festivalových setech. Davida Kollera jsme tak mohli vidět kromě starých šlágrů od Lucie zpívat po boku Katarzie, umírnění Lanugo osvěžili svůj set o sedmičlenný orchestr a Kláru Výtiskovou ve formaci Klara & The Pop doprovázel na klávesy její kamarád z konzervatoře, držitel Grammy Ondřej Pivec.
Prvním velkým sobotním zahraničním jménem byli britští Blood Red Shoes. Vidět na festivalu, kde hlavní stage většinou okupují mužští headlineři, kapelu s frontwoman je vždy osvěžující, obzvláště pak s Laurou-Mary Carter, jejíž hlas by neměl problém smést nejednoho oplzlého fanouška, a přitom si zachovat dámskou ladnost. Právě s tou se pohybovala po stagi z jedné strany na druhou, a když zrovna nezpívala úderné sloky, švihala výbojnými kytarovými sóly.
Netradiční popový boyband a nejemotivnější účinkující v celém line-upu Young Fathers už několik let platí za velkou koncertní senzaci. Držitelé Mercury Prize za debut Dead (2014) vzývají staré předky šamanskými rituály s chytlavými popovými refrény. K triu z Edinburghu nelze mít nevyhraněný názor, jejich hudba se nachází za hranou všednosti, od níž se ještě vzdalují během koncertů, když jejich show připomíná zběsilý běh k Viktoriiným vodopádům. O dokreslení animálního afrofuturizmu se starají ostré beaty a závěry skladeb s pralesními samply.
fotogalerie z festivalu zde
Při poslechu posledních dvou desek Kasabian se nelze ubránit otázce: „Co se to s nimi děje, to jim sláva stoupla tak moc do hlavy?“ To, co na deskách zní jako laciný poprock, živě dostává fasádu hospodského mačo rocku a v upoceném kotli funguje skvěle. Na úrodnou půdu padají stadiónové refrény a výborná světelná show, za kterou by se nemusela stydět nejedna velká popová hvězda. Kasabian se chytli příležitosti a stali se velkou mainstreamovou rockovou kapelou, dnes už nechtějí šokovat, ale bavit. A to nové i staré fanoušky, které nakonec uchlácholí setlistem, v němž dávají velký prostor starým hitům z doby, kdy zpěvák Tom Meighan ještě nosil dlouhé vlasy.
Metronome to dokázal? Z rozporuplně přijaté události, kterou dost možná nikdo nepotřeboval, se hned druhým ročníkem stala organická akce, jenž si dokáže získat publikum jednoduchou cestu. Jedna hudební legenda a k tomu velká současná kapela. Chytrý způsob, jak nalákat pod festivalová pódia starší posluchače, kterým není líto za pohodlí městské události zaplatit.
Metronome festival
23. – 24. 6. 2017, Výstaviště, Praha
foto © Romana Kovácsová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.