Dita Koudelková | Články / Reporty | 16.07.2017
Sobotní odpoledne láká falešnými slunečními paprsky ze stanových úkrytů. Mezi stánky lemující Mocné městečko se plouží stíny lidí jen napůl bdělých, hledají vzpruhu mezi barmským kari, japonskými knedlíčky či veganskými hot dogy. Nabídka je natolik pestrá, že by si v průvodci zasloužila vlastní mapu. Posilněni, ale stále ještě znaveni včerejší produkcí do čtvrté ranní, pendlujeme mezi Chill zónou a odpoledními sety.
The Drain. Nevšední glamrocková záležitost pod vedením excentrického Daniela Šubrta, co vyhlíží, jako by si právě odskočil ze zlaté éry klubu 54. Kabát s hadím vzorem, rockově laděné kytary a punkem našňupané melodie vtáhnou pod stan poměrně slušnou dávku lidí, nenucené zmrdství buď okouzlí, nebo je nenáviděno. Spíš to první. Z posledního alba, kde má otisk Greg Gordon, a z reakcí hvízdajícího publika je to znát. „Mighty Sounds, kurvadopíčityvole, bylo to skvělý. Byli jsme nejlepší!“ poděkuje Šubrt, nakopne kytaru, co mu odpojili, protože přetahoval, a vysmahne pryč.
Jedno z velkých jmen, a další glamrockem ovoněná show, jsou britští The Adicts. Punk sedmdesátých let, kdy celý svět i Keitha Warrena zachvátila popularita Kubrickova Mechanického pomeranče, je dnes klasikou. Bílé obleky s mozaikou zrcátek, klaunsky sinalé obličeje, z deštníků tryskají prameny konfet, explodují oblaka drobných papírků. Přistupte blíže, dámy a panové! Přímé melodie a jednoduché texty dávají každému prostor, aby se zapojil, ale jejich lesklé představení na velkou stage přece jen nestačí.
fotogalerie z druhého dne festivalu tady
Chloubou festivalu jsou jedineční Gogol Bordelo. I kdybyste patřili k pramalé menšině, které jejich žánrový guláš nesedne, show jako tuhle jinde neuvidíte. Pod pódiem se srocuje neuvěřitelná masa lidí, jejíž konec mizí ve tmě. Multiinstrumentální gypsy folk poháněný zatraceně našlápnutým punkem a cikánsky vřelou bezprostředností koluje v žilách všem, co se k nim přiblíží. Za jejich úspěchem stojí i nevšední prezentace, nikdo z muzikantů není upozaděný. Vokalistky roztleskávají dav pochodovými bubny připnutými na hrudi, houslový part by s přehledem mohl zastoupit sólovou kytaru a pro každý z mnoha netradičních nástrojů si najde místo, aby vynikl. Uprostřed kolotočářského rejdění trůní na bubnu vyzvednutém nad hlavy publika principál Eugen Hutz a diriguje tohle nevídané přestavení.
Po tradičním zapalování svíček na podporu léčby slepoty v Africe přichází nejzásadnější kapela letošní ročníku Mighty Sounds. Centrální stage opět obkličuje nekonečný lán hlav, zatímco těsně pod pódiem drží stráž dva tucty fotografů. Všichni připraveni vrhnout se na veterány. „We are Cock Sparrer cocks!“ a za ohlušujícího potlesku spouští britská legenda punkrockovou salvu. What´s It Like To Be Old? O tom chlápci z Cock Sparrer nemají ani po pětatřiceti letech ponětí a dav se mění ve vařící kotel. Z poslední desky Forever zní singalong One By One, spolu s chytlavou kytarovkou Contender. Jakmile přijdou na řadu vály v podobě Suicide Girls, Becouse You're Young nebo Take Them All a nad rotující masou zasvítí červené světlice, o nesmrtelnosti jejich melodického oi rock’n’rollu není pochyb. Po riotu, co sebral ze země i ty nejunavenější jedince, už nezbývá moc sil a druhý den je u konce...
Mighty Sounds 2017
15. 7. 2017 Čápův dvůr, Tábor
foto © Štěpán Rožek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.