Články / Reporty

Mimozemský král pohody Kurt Vile

Mimozemský král pohody Kurt Vile

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 23.06.2019

Koncert amerického kytaristy a zpěváka Kurta Vilea se zdál po deseti hodinách v kanclu jako nejlepší možný plán na večer. Únava z práce a předbouřkové horko natolik obměkčily můj mozek, že jsem si během prvních pěti minut v MeetFactory bez jakéhokoliv uvážení pořídila nejen lahev polosuchého cidru, ale i triko za nepohodlnou cenu. Ani teď se za něj ale nestydím: je jemné, padnoucí a je na něm obálka Vileovy poslední desky Bottle It In. Jen místo písničkáře drží kytaru oranžový jednooký a kapku sjetý mimozemšťan s dlouhými vlasy. Skvělá sebeironie – rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan nebo cestovatel v čase. Jeho minimalisticky pojaté vystoupení v kombinaci se dvěma cidry bylo příjemně meditativní.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Pořád žiju v představě, že by předskokan měl naladit na hvězdu večera. Set Jorgeho Elbrechta, producenta původem z Kostariky a spolupracovníka Ariela Pinka, byl pravým opakem. Na pódiu se objevila zpěvačka v bílé tunice a ošklivé masce, poté se přikulhal Elbrecht se zapatlaným obličejem, v puntíkovaném ponču a se dvěma zdravotními asistenty. Publikum nedůvěřivě, ale zaujatě pozorovalo Elbrechta coby pacienta psychiatrické léčebny, jehož hudba místy připomínala šedesátkové popové balady, místy navozovala atmosféru raných Alphaville. Nikdo netušil, co od čtyř podivínů čekat, proto když se po deseti minutách vypnul zvuk a spadla kosmická atmosféra, začaly se šířit spekulace, jestli to nebyla součást show. Jen technická nesrovnalost, i tak zanechal Jorge Elbrecht skvělý dojem, tím spíš, že diváky z pódia obdaroval několika vinyly.

Kurt Vile odstartoval skladbou Loading Zones s geniálním heslem „Já parkuju zadarmo!“, které vtipně vyjadřuje jeho touhu po protestu v poklidném rodinném životě. Neprůstřelná ironie a filozofický klid prostupují celou aktuální deskou, stejný pocit jsem měla z Vilea i naživo. Hrál, jako by dělal tu nejvšednější věc na světě, a místo toho, aby mluvil s publikem, vydával mezi písničkami něco jako „Whoow!“ nebo „Yea!“. Vile je sice vyprávěč, ale vyprávěl pouze skladbami, zahalený do svých dlouhých kudrn. Přes sympatickou introvertní neobratnost hrál mistrovsky a zároveň velmi přirozeně na kytary, které neustále střídal. Doprovázený svou kapelou The Violators v klasické sestavě kytara-basa-bicí a syntezátory nedělal nic jiného, než že si užíval hraní a přenášel to na publikum. Nenuceně a v klidu, který všichni potřebujeme.

Info

Kurt Vile & The Violators (us) + Jorge Elbrecht (cr)
20. 6. 2019 MeetFactory, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace