Miran Rusjan (Moonlee Records): Hudba žádný pas nepotřebuje

Miran Rusjan do velké míry stojí za spojením Full Moonu a slovinského festivalu MENT. Potkali jsme se v roce 2016 na akci v Tallinnu, kde, jak se říká, slovo dalo slovo a o rok později už jsem mířil do Lublaně. Od té doby se tak děje každý rok a rozhodně na tom nehodlám nic měnit – MENT je výjimečný zdaleka nejen ve svém regionu. Miran je šéfem konferenční části, ale zároveň stojí za labelem Moonlee Records, jednou z nejdůležitějších nahrávacích značek působících na území někdejší Jugoslávie, jehož symbolem je velký šťavnatý citron.

V katalogu najdeme mnoho známých jmen – namátkou Žen, Repetitor, Bernays Propaganda, Nikki Louder, Seine nebo Borghesia –, některá z nich se objevila také na akcích Full Moonu a dalších koncertech v Česku a okolí. Moonlee je letošním rokem dvacet let na scéně a toto báječné jubileum oslaví mimo jiné právě na MENTu, a to vlastní scénou, ve čtvrtek 22. února v klubu Gromka. Gratulujeme a... ještě jednou tolik.

Pojďme od začátku, jak vlastně Moonlee Records začalo? Napadlo vás v roce 2004, že to vydržíte dvacet let?
Vydavatelství bylo založeno v roce 2004 členy chorvatských kapel Analena a Lunar s poměrně jednoduchým zadáním – chtěli jsme DIY způsobem vydávat alba našich kapel a převzít plnou zodpovědnost za to, co se s nimi bude nadále dít. V tu chvíli jsme vyhledávali skvělou hudbu, posouvali jsme se od jednoho titulu ke druhému, bez jakýchkoli dlouhodobých plánů nebo strategie. Asi nikdo tehdy nemyslel na to, že v tom budeme pokračovat o dvacet let později, s více než šedesáti nahrávkami na kontě a že budeme mít takový dopad na alternativní scénu oblasti.

Vydáváte kapely ze Slovinska, Chorvatska, Srbska, Makedonie i Bosny. Tak to bylo v plánu od začátku, založit něco jako „jugoslávský“ label?
Jediná věc, o kterou nám šlo, byla skvělá hudba. Nicméně v rámci celého regionu vždy existovalo poměrně dobré kulturní propojení, tudíž nám přišlo úplně normální, že jsme byli tak nějak víc spjati s kapelami a scénami v Srbsku nebo v Makedonii, než, například, v Rakousku nebo Maďarsku. V určitém okamžiku ale přišlo vědomé rozhodnutí vydávat pouze kapely ze zemí bývalé Jugoslávie. Byla tu spousta vzrušujících alternativních skupin, ale taky zoufalý nedostatek labelů a obecně infrastruktury pro nezávislé vydávání hudby. Šlo nám o to zaplnit mezeru a pomoci undergroundové muzice. Což zůstává hlavní myšlenkou a hnací silou Moonlee dodnes: objevovat skvělé kapely, šířit jejich hudbu a pomáhat jim jako umělcům růst.

Zároveň, vzhledem k tomu, že pocházíme z punkrockového nebo hardcorového prostředí, šlo o svého druhu prohlášení: neomezovat se pouze na jednu zemi a nezajímat se o hranice, národnosti nebo jazyky. Zaměřit se pouze na hudbu. Ta nakonec žádný pas nepotřebuje a hranice může snadno překračovat.

Jaká je dramaturgie, kdo stojí za selekcí jmen? Když bude někdo chtít vydat desku u Moonlee, komu má napsat?
Za výběrem a všemi zásadními rozhodnutími stojím já. Oslovit je tedy třeba mně, poněkud staromódně, prostřednictvím e-mailu. A jak umělce vybírám? Následuji instinkty a taky uši, oči, nos a pocit ve střevech. Hodně se spoléhám na dojmy z koncertů, tam obvykle dokážu poměrně rychle rozeznat, jestli má kapela něco navíc, nebo možná něco ještě důležitějšího – jestli v ní vidím potenciál vyrůst. Když dnes listuji v katalogu Moonlee, myslím, že jsme na správné cestě.

Jsou důležité žánry?
Žánrově se snažíme neomezovat, i když je pravda, že pracujeme převážně s kytarovou scénou. Zásadním společným základem je pozoruhodná hudba z regionu a podobné vize a hodnoty, které sdílíme s lidmi v našich kapelách.

Od začátku vydáváte také LP, dávno předtím, než se vinyly vrátily do módy. Můžeš popsat, jak se situace kolem vinylů měnila? Tedy krom toho, že je dnes všechno dražší a na všechno se déle čeká.
Když jsme před dvaceti lety začínali, obecně se vydávalo mnohem méně hudby, i proto, že tehdy ještě neexistovaly možnosti digitálního streamingu. V důsledku toho konzumace hudby i její objevování stále silně spoléhalo na fyzické nosiče. Možná i kvůli tomu bylo tak nějak jednodušší prosadit se a dokázat prodat i desky méně známých kapel. Obecně byla čísla prodejů vyšší než dnes, kdy na výraznější čísla prodejnosti dosáhnou pouze nejpopulárnější kapely.

Cítíš díky vinylové módě zájem o některé starší tituly?
Většina našich starších titulů na vinylech je vyprodána. Občas o ně zájem je, podobně jako o některá alba, která na vinylu nevyšla nikdy. V Moonlee se ovšem snažíme zaměřovat víc na budoucnost, na nové umělce a na novou hudbu. Nechceme žít minulostí.

Kromě vydavatelské činnosti řešíš booking pro některé kapely, které Moonlee Records vydává. To mi přijde jako ohromná porce práce, navíc poměrně odlišného druhu.
Souvisí to s prodeji nosičů v obchodech nebo na internetu. Jak v průběhu let klesaly, ukázalo se, že nejefektivnějším způsobem, jak tomu pomoci, je podpořit přímý prodej desek na koncertech. Došlo nám, že čím více koncertů naše kapely odehrají, tím více desek prodáme. Díky bohatým zkušenostem s pořádáním a propagací koncertů a také turné s kapelou Analena i úzké spolupráci s mnoha koncertně silnými kapelami nebylo příliš složité zaměřit se víc na booking. Obchodní model Moonlee už více než deset let spočívá v kombinaci booking fees ze zařízených koncertů pro naše kapely a přímý prodejů desek na nich, který je mnohem vyšší než v obchodech.

Dá se to všechno stíhat?
Těžko. A určitě tím některé segmenty trpí, ale lepší řešení jsme ještě nenašli.

**Kromě aktivit spojených s Moonlee jsi pevnou součástí týmu okolo festivalu MENT. Ten slaví letos deset let, label dvacet, asi si můžeme dovolit trochu rekapitulovat. Myslím, že se shodneme na tom, že showcase festivaly by měly určitým způsobem kultivovat scénu, pozvednout ji, profesionalizovat. Nakolik se to povedlo MENTu ve Slovinsku, případně v okolních zemích? ** Změřit přesný dopad MENTu na hudební scénu ve Slovinsku a okolních zemích je poměrně složité. Nejlepší, co můžeme říct, je to, že bez MENTu by dnešní situace určitě nebyla taková, jaká je, a rozhodně nejde o změnu k horšímu.

Zkusme to konkretizovat.
MENT posunul Slovinsko na hudební mapu a otevřel naši scénu mezinárodním trhům a novým příležitostem. Festival se podílí na výchově a motivaci mladých hudebních profesionálů, budoucích tvůrců a hybatelů dění. Osobně se snažím vnímat dopady spíš jako maraton než jako sprint – efekty a následky se zobrazují pomalu a na mnoha různých úrovních, z nichž některé si ani neuvědomujeme. Z dlouhodobého hlediska jsou pozitivní dopady jasné.

Jak vliv festivalu vnímáš z pohledu Moonlee Records?
Rozhodně nám MENT pomohl vyrůst, v mnoha ohledech – ať už jde o posilování našich spojení po celé Evropě a vytváření nových, o pokračující profesionalizaci prostřednictvím získávání dalších znalostí, zkušeností i lepšího porozumění mnoha věcem. Taky jsme díky festivalu posílili možnosti koncertování pro naše kapely. A upřímně, někdy šlo o pomoc na úplně základní bázi: ve smyslu získání další motivace pokračovat.

Dvacet let labelu oslavíte speciální scénou, ale určitě to nebudou jediné plány, které k výročí máte.
Moonlee Stage na MENTu, kde vystoupí KOIKOI, Analena, Seine, Žen nebo Nikki Louder bude určitě jednou z hlavních událostí našeho jubilea. Kromě toho chystáme i speciální výroční večery labelu s našimi kapelami, které proběhnou v dalších menších sálech ve Slovinsku nebo v Chorvatsku.

Co v nejbližší době vydáváte? Bavili jsme se o nové desce Žen, co dalšího? Je pravda, že loni byl pan Moonlee poněkud potichu, co se týče nových titulů. V roce 2024 budeme mnohem aktivnější. Ano, Žen, chorvatské ženské postrock/shoegaze trio konečně v červnu 2024 vydává nové album, ostatně v neděli vyšel singl Nedamise. V druhé polovině roku by měla vyjít nová alba KOIKOI, Lelee nebo Gazorpazorp. Ale jistě nás překvapí i další kapely s novými singly.

Bude tu Moonlee Records za dalších dvacet let?
Bude. I když nejvíc asi v našich srdcích, vzpomínkách a uších. Což je úplně v pohodě.