Možná přijde i kouzelník (Humr Johnson: Železný Prométheus)

Vedlejší (většinu času i mrtvá) postava z mysteriózních komiksových sérií Hellboy a Ú.P.V.O. scenáristy Mikea Mignoly se konečně dočkala své vlastní řady. V New Yorku roku 1937 samozvaný strážce spravedlnosti přezdívaný Humr Johnson vede na prahu druhé světové války nerovný boj o zachování planety...

Virilová energie měla být objevem tisíciletí, která posune svět do budoucnosti, pokud ale padne do rukou nacistů, nezůstane nikdo, kdo by se jí dožil... Za obrovský úspěch Indiana Jonese mohlo především období, ve kterém se odehrávaly jeho příběhy a, přiznejme si to, i zlí nacisté, kteří už rázovali Evropou, ale ještě si ji nepodmanili. Krásně to dokazuje kvalitativní sešup posledního dílu Spielbergovy filmové tetralogie, kde byli Führerovi stoupenci nahrazeni komunisty. Mignola vytvořil pro Hellboyův svět právě takového Indyho, jen archeologa zkřížil s Batmanem. Humr Johnson byl Hellboyovým idolem, už jako dítě hltal jeho příběhy a při jedné ze svých misí se dokonce setkal s jeho duchem.

Železný Prométheus, první díl nové série, se příliš nezdržuje s představováním samotného Humra, ale sleduje skutečného hlavního hrdinu Jima Sackse, nositele experimentálního obleku, který funguje na principech energie využívané za časů bájné Atlantidy. Oblek mu propůjčuje ohromnou sílu a několik dalších schopností (ve stylu Iron Mana - tady originalitu nehledejte). Johnson zůstává v pozadí až do druhé poloviny knihy a místo informací o něm je skrze krátké útržky “pravdivého příběhu Humra Johnsona” živena jeho legenda.

Scenárista Mignola bere Johnsona jako zavedenou postavu, zjevně důležitou pro věci příští, která ale nikdy nestrhává pozornost jenom na sebe. Jaké jsou jeho motivace nebo co je zač, se vůbec nedozvíme – tvůrce si v tomto přístupu doslova libuje a místo toho piplá svět, ve kterém se Johnson pohybuje, zde hýří nápady. Mozek umučeného vědce promlouvajícího z akvária je přesně ten druh zvrhlé invence, který zvedá kvalitu příběhu.

Johnson vypadá tak, jak ho známe z původních Mignolových kreseb, jeho vizuální styl je do jisté míry daný. Jason Armstrong se ale snaží přiblížit Guyi Davisovi, kreslíři Ú.P.V.O., což je malinko škoda, protože série tak nemá vlastní ksicht. Pokud dáte knihy Ú.P.V.O. a Johnsona vedle sebe, téměř nepoznáte rozdíl. Až při bližším zkoumání je Armstrongův styl vizuálně přitažlivější a lidé v něm nevypadají tak odpudivě. Akční scény jsou přehledné a hororové řádně děsí.

Železný Prométheus je láskyplný brak s mluvícími mozky a děsivými draky, balancuje mezi poctou žánru a absurdní hříčkou. Ocení ho především fanoušci Hellboye, ale i rudým ďáblem nepolíbeným čtenářům nabídne Humr skvělou porci přímočaré akce a dusivého tajemna.