Články / Reporty

Mucha v Desertu: prkýnko důle, laťka vysoko

Mucha v Desertu: prkýnko důle, laťka vysoko

rionka | Články / Reporty | 06.08.2014

"Chlapi sú kokoti, chlupatí roboti. Mně nevadí, když nespláchneš a nedáš důle prkýnko - to, co mi vadí, to jsi ty!" Obyčejný člověk, co by ve čtvrtek omylem zabloudil do dusného podzemí Desertu, by byl v šoku, pokud by se tedy vůbec protlačil davem k pódiu. Zraky byly upřeny na zrzavou dívčinu v černých minišatech, ozdobených upjatým krajkovým límečkem přepůleným pětadvaceticentimetrovým kusem krejčovského metru. Mládež z celého Brna neprůstřelně ucpala hlavní vchod a nadšeně ječela při každém refrénu o chlupech v podpaží. Muchu je velmi jednoduché milovat i nenávidět, ale zpívající holky v prvních řadách si svou stranu už vybraly.

Většina zpoceného publika nadšeně reagovala na starší fláky - Ježíš, Semeno, Úchyl (vložte vyhrávku na balalajku), ale zaznamenala jsem i několik zajímavých nových skladeb (Josefe). V první polovině koncertu kapela kolem Nikoly hrála poněkud mechanicky, ale po krátké pauze bylo všechno jinak, jako by venku na cigárku nabrali druhý dech. Sklepy jim svědčí.

Po krátkém neúspěšném pokusu o útěk z pódia se Mucha vrátila a slíbila, že bude přídavek, tedy vlastně dva. Nepojedeš nikam je pravděpodobně jedna z jejích nejlepších skladeb po stránce významu i provedení. Naživo tentokrát přibyl i závěrečný sborový refrén, k němuž se krom Nikoly přidali i kytarista a basák. Poslední kus musel být samozřejmě famózní Kamil (podezírám publikum, že by je jinak nepustilo domů). Nikola spontánně usedla do kouta k odrbanému klavíru a skladba o nelibě zapáchajícím chlapci získala nový rozměr. Romantika ve sklepě, to chceš!

Uskupení kolem moravské zpěvačky a skladatelky Nikoly Muchové vzniklo v roce 2012, kdy začala spolupracovat s Martinem E. Kyšperským z Květů. Mnoho fanoušků jí ale už dávno předtím chodilo fandit pod most na Krákoru, do Bora a Mandragory, kde vystupovala jako sólová písničkářka. Mucha, hubatá střapatá holka, svobodná matka a kytarový samouk, uspořádala loni s kapelou sbírku na Kickstarteru, vydala desku a najednou je vlastně slavná. Hraje na velkých, luxusně nasvícených pódiích a každý zná refrén ušního červa Ježíš.

Nic proti reflektorům zahaleným umělou mlhou, ale sklepení je sklepení. Právě tady, v syrové podzemní prostoře pod Desertem, se Mucha nejvíc odvázala. Zula si obskurní pantoflíčky zdobené umělou trávou a tancovala mezi kabely bosá. Toho byste si na obří festivalové stagi nevšimli. Čeho si ale všimnete stoprocentně, je její geniální obličejová exprese, výrazová komika propojená s konkrétními citacemi ("Penis! Penis!"), boží ksichty, kvůli kterým chcete příště přijít zas. Nikola si navíc po koncertu ochotně povídá s fanoušky a kreslí jim na plakáty a vinyly různé obrázky. Je jednoduché soustředit se na zdánlivě legrační text a zapomenout, že v tom vlastně všichni "jedeme spolem". V tom je pravý smysl téhle ujeté živé performance a žádná plochá femipunková nálepka ho nemůže dostatečně obkreslit.

Info

Mucha
31. 7. 2014, Desert, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace