Barka Fabiánová | Články / Reporty | 19.07.2013
Po dvou dnech na festivale v Garaně už cítím, že jsem v tom zase až po uši. I přes to, že je návštěvníků několik tisíc, má festival rodinnou atmosféru (a nejen proto, že ji převážně organizuje jedna rodina). Muzikanty potkáváte mezi diváky, ráno v penziónu, po hospodách… Vládne dobrá nálada a pocit sounáležitosti. Oproti loňskému ročníku se uklidnila i ochranka, fotografy nechávají fotit prvních 15 minut a jsou zdvořilejší. A zlepšila se i úroveň záchodů. Platí se za ně sice půl lei (dobrovolně), ale každé ráno nastoupí úklidová četa a toaletní papír nedochází.
Samostatnou kapitolou jsou stánky s jídlem, nečekejte ale klobásu a pivo. Rumuni rádi jedí a festival je příležitostí, jak si vydělat. Rumunská kuchyně je rozhodně velmi chutná a stojí za vyzkoušení.
V sobotu přijíždí na festival asi nejvíce lidí. Auta parkují všude, stanů přibylo a před vstupem se tvoří fronta. Prý se letos prodalo přes 10 tisíc vstupenek.
Sobotní dopoledne je tradičně koncert v kostele v Brebu Nou. Kostel je evangelický, vyznačuje se skvělou akustikou a koncerty v něm mají komorní atmosféru. Dneska v něm měl recitál významný rumunský saxofonista Nicolas Simion a kytarista Sorin Romanescu. Jejich koncert taky patřil k nejsilnějším zážitkům, zejména v okamžiku, kdy Simion usedl za varhany na kůru a Romanescu zůstal před oltářem.
V sobotu bylo na programu pět kapel. Začínal izraelský kvartet saxofonisty Petera Wertheimera. Bělovlasého bohéma doprovázeli muzikanti z Tel Avivu a každý se předvedl v povedených sólech, které nadšené publikum ocenilo několik minut trvajícím potleskem. Další byl polský pianista Pawel Kaczmarczyk a jeho Audiofeeling Band. Pokud někdo očekával uklidnění a meditativní hru na piáno, musel být zklamán. Pawel Kacmarczyk je uragán, který se přehnal přes garanské publikum a piáno málem rozsekal na cucky. Odnesl to jeden mikrofon a nebohý zvukař. Divoká jízda.
Do funkových vod zamířilo litevské seskupení kolem pianisty Daniuse Pulauskase. Kapela disponuje skvělou dechovou sekcí a inspiraci pro svoji tvorbu hledá v přírodě, jedna jejich balada byla doprovázena ptačími samply. Největším překvapením sobotní noci bylo komorní sólové vystoupení Buggeho Weseltofta. Ten je sice v Garaně pečený vařený, ale pokaždé dokáže překvapit. Stačilo zavřít oči, a i přes noční chlad se dostat do jiné dimenze. Jeho Moon River mám v uších doteď. Poslední kapela hrála už v neděli brzy ráno, někdy ve dvě hodiny mělo před pořád ještě početným publikem premiéru trio In the Country. A o hodinu a půl později norské melancholie jim Garana aplaudovala ve stoje.
V neděli ubylo lidí, ale ti, co zůstali, nelitovali. Zahajovali rumunští JazzyBit z hudební školy v Temešváru, měli hammondky a spoustu energie. Po nich se objevily staré známé tváře Nicolase Simiona a Sorina Romanescu, které doprovázel bubeník Eugen Gondi. Balkánské melodie nebo Béla Bartók v jazzovém kabátě zněli přesvědčivě, a i když to nebyl tak silný zážitek jako v kostele, Rumuni své muzikanty dokázali ocenit. A nejen oni. Bugge Wesseltoft hrál i v neděli a dokázal, že je muž dvou tváří. Tu klidnou ukázal v sobotu při sólovém recitálu, tu divokou si schoval na neděli. Monotónní elektroniku občas prořízl zvuk saxofonu a jednotvárná směs spolehlivě vyčistila hlavu. A roztančila diváky.
To nejlepší na konec. Na švédského bubeníka Magnuse Öströma jsem se těšila asi nejvíc. Dřív hrával s Esbjörn Svensson Triem (aka EST) a furt je dobrý. Odkaz EST je v jeho hudbě pořád přítomný, ale dokáže znít až rockově přímočaře. Nezklamal a jeho koncert jsem si vychutnala do posledního úderu.
Pak už nastal čas odjezdu. Domů. Do Čech. Do Prahy. Nezbývá než: Mulţumesc mult a La revedere, Garana. Příští rok se vrátím.
Garana Jazz Festival
13. – 14. 7. 2013, Garana (ro)
www.garana-jazz.ro
Kristina Kratochvilová 29.01.2025
Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.
Krištof Budke 27.01.2025
Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.
Julia Pátá 27.01.2025
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.