Články / Reporty

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Shaqualyck | Články / Reporty | 16.08.2014

Po propršeném čtvrtku se páteční obloha nad maďarskou metropolí opět vyjasnila. Bahenní lázně vystřídaly sluneční paprsky, létající tanečnice a bublifuky. Čím víc bublin, tím víc Sziget. Na konferenciérův rasta přízvuk by měl existovat paragraf. „Let´s celebrate the unity!“ Na A38 je svět naštěstí ještě v pořádku. Britští Palma Vilolets začínali s půlhodinovou sekerou, ale stálo za to si počkat. Sáčka, patky, Iggyho Lust for Life na úvod, energičtí kluci, jejichž srdéčka bijí pro punk stejně jako pro Stouny, zlobivé The Who nebo veselé Small Faces, o Beatles nemluvě. Nedá práci pochopit, proč jeli šňůru s Milesem Kanem. Mládí vpřed! Chvíli na to přitvrdili jejich ostrovní kolegové Band of Skulls. Že prý ostřejší blues rock, kytarový očistec a tak… houby s octem! Kdepak garáž, tohle byl spíš masokombinát. Zasviněný, krvavý a nekompromisní. Rezavá melodičnost jdoucí až na kost. Klokotavá basa Emy Richardson předla jak diesel rozjetého parního válce, před kterým zdrhala sípavě kvílivá kytara Russella Marsdena. Představuju si, že takhle nějak znějí plíce Jirky Bartošky před prvním ranním cigárem. Jedna z nejlepších věcí celého festu.

Manic Street Preachers mi na jaře v Praze utekli, takže jsem se vetřel do kotle a čekal, jak budou vypadat věci z aktuálního alba Futurology naživo. Resultát? Velmi dobře! Po nástupu za zvuků instrumentálky Dreaming a City (Hughesovka) otevřeli klasicky s Motorcycle Emptiness (úspěch zaručen), ale hned na to spustili Walk Me to the Bridge, Let´s Go to War a Europa Geht Durch Mich. Dav reagoval jako na objednávku, vedle rozzářených třicátníků poskakovali stěží plnoleté děti a sborově hulákali všechny texty. Žádný make-up ani zakrvavená předloktí, tyhle časy už jsou pryč. Manics jeli napříč celou diskografií, zahráli i Revol a PCP z kultovní The Holy Bible. Parádní singalong Everlasting jen v doprovodu akustiky rozdělil koncert vedví. Nicky překvapil, nejenže mluvil, dokonce si sundal sluneční brýle! Jinak bylo všechno na svém místě, Jamesovy tanečky, odvařená kytara i smutná píseň ochlastova A Design for Life. Krev mi v žilách ztuhla jen při Suicide Is Painless. Během teskného pomaláče zvedla skupinka vedle mě nad hlavu ukrajinskou vlajku, nikdo ani nepípnul.

Zpátky na zem a poklusem na A38, kde si neo-soulová diva Kelis hrála na hvězdu, publikum nechala i přes zpoždění čekat další půlhodinu. Tleskání místy přecházelo v pískot, ale stačily dva tři songy a bylo vymalováno. Kapela se snažila a rozšafná Kelis si svým specifickým vokálem omotala všechny kolem prstu. Navrch flitry, afro, natřásání zadku… Myslím, že jí nakonec odpustil i ten baculatý pán v kostýmu rozzlobené pandy. Mně však pasovala o něco víc Dorrey Lin Lyles s Johnnie Shepperd bandem na Blues-Irish scéně. Lepší hlas a upřímný projev bez manýr. A cover Elvisova hitu Hound Dog? Úplná senzace.

Info

Sziget 2014
15. 8. 2014, Budapešť, Maďarsko
www.szigetfestival.cz
www.facebook.com/SzigetCZ

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace