Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 11.11.2017
Kate Stables je britská písničkářka, která se svým indiefolkovým projektem This Is the Kit hraje na místech, jako je londýnská Shepherd’s Bush Empire s kapacitou dvou tisíc lidí, jejíž poslední deska vyšla u významného labelu Rough Trade a o níž se velmi pozitivně píše ve všech vlivných světových médiích o hudbě. Jednoduše řečeno je na vrcholu popularity, které dnes může nezávislý umělec dosáhnout. A to se v Čechách projevuje jak? Tím, že hrajete na Krymské pro padesát lidí. Dobrý den.
To není žert, to je východoevropský natural order of things, s nímž je třeba se srovnat. Kate Stables s kapelou to zvládla fantasticky, pojďme si to říci rovnou. Už od momentu, kdy jako by nic nakráčela na pódium a začala vtipkovat o tom, že už dlouho nehrála na místě, kde by kytarou narazila do stropu, bylo jasné, že má neskutečné charisma. Během večera se to neustále potvrzovalo, a to nejen tehdy, když se potýkala s komickými trablemi s nástrojovými stojany nebo když si v mezerách mezi písněmi povídala s english-friendly návštěvníky v prvních řadách. Její projev byl tak přirozený a milý, že jít si na bar – ač pár kroků od pódia – obstarat drink působilo jako hřích.
Stables stála za permanentním uculováním publika, permanentní dobrou náladou, přestože zdaleka ne všechny písně z jejího repertoáru mají pozitivní vibe. Ale když se svými spoluhráči spustila Two Wooden Spoons, Bashed Out nebo Hotter Colder, šlo jen hltat ty ne tak docela radostné a trochu mlhavé texty, ty minimalistické, ale dokonalé aranže. Kate Stables dokázala působit nenuceně i v momentech, kdy její hudba byla a je naléhavá, kdy do vás pere tzv. velké emoce.
Že se nehrálo pouze z poslední desky Moonshine Freeze, bylo příjemným překvapením. Obzvláště předchozí Bashed Out totiž nabízí vyložené skvosty, přiznávám, že při skladbě Silver John jsem byla dojatá. Pocit, že k vám hudba přímo promlouvá, že se s ní můžete zcela sžít, je jeden z nejkrásnějších. This Is the Kit v Café V lese předvedli tak opravdové, přátelské, tak lidsky hřejivé a povznášející vystoupení, jaké jsem už drahnou dobu nezažila. Nemyslím si, že by to bylo jen dobrým settingem, Stables & co. „to“ objektivně mají v sobě a umí s tím pracovat.
„What is this ‚submarine sickness‘?“ – „That is a sickness you get when you spend too much time in a submarine.“ Nechat se okouzlit nebylo vůbec složité.
This Is the Kit (uk)
8. 11. 2017 Café V lese, Praha
foto © Kristýna Trochtová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.