Naučte děti uctívat sovy - Weird Owl

Black Sabbath. Na světe je 12 357 648 kapel, co začaly hrát kvůli Black Sabbath. A pak taky 666 425 088 kytaristů, bubeníků, zpěváků a baskytaristů, které sabbati osudově ovlivnili. A to je pak na celý život, toho se člověk nezbaví, ani kdyby chtěl. Starý zákon taky nejde vymazat.

Jedním takovým uctíváním černého šábesu jsou Laundered Syrup. Ale jakej tyvole! Na tuhle kapelu z Třince by hodila řepou i Liz Buckingham. A kdyby Laundered Syrup slyšel Ozzy, zeptal by se udiveně: „To už jsme zase nahráli novou desku, kurva?“ Kytaristovy běhají prsty po strunách s nepřehlédnutelným Iommiho vlivem, každým riffem a vyhrávkou říkají: „Zahrajeme Master of Reality i pozpátku.“ A co si zaslouží opravdu uznání, že i při složitých technických výjezdech ve stylu „blues zrychlené o 666 %“ dokáže kytarista pořád zpívat. A jeho zpěv opravdu zní, jako by zrovna Osbournovi vysál duši. Basák drží skálopevně rytmus a charakterem hraní bere spíš úlohu druhé kytary, přesně jako Geezer Butler. Bubeník zas dokáže umně zakomponovat sólo do skladby tak, že i Bill Ward by na to koukal jak na kozí sýr s kousky ananasu. Laundered Syrup mrdají Black Sabbath.

Větvičko, větvičko, která sovička je v lese nejdivnější? Weird Owl z platni a naživo jsou dvě zcela rozdílné sovy, každá z jiného lesa. Teď přišla chvíle, kdy bych mohl citovat obra z Twin Peaks, ale já to neudělám. To, že tady mají dobrý višňový koláč, neznamená, že o něm musím říct každému. Četl jsem něco o podobnosti s Neilem Youngem a Crazy Horse. Za běžných okolností bych koně a sovy dohromady nepletl a už vůbec ne, když ten kůň je šílený, s Weird Owl ale i běžné okolnosti přestávají být běžné. Ten příměr platí hlavně o hypnotickém rázu písní a hlasu kytaristy s kloboukem, ve kterém by Michael Gira vypadal strašně srandovně. Nejednou sovy evokovaly Williama Blakea v kánoi. Ne kvůli klobouku, ale kvůli hudbě.

Pohled na klávesy a dva syntezátory zprvu věstil kakofonii, ale všechno to tam sedlo jak sova na větev, aniž by se to příliš pralo se zbytkem strunatců. Akorát z microkorgu se občas ozval nezáměrný subbass terror. Skladby Weird Owl plynou vláčně, omamně a nespoutaně, jak onen román napsaný na nekonečný svitek papíru. Kouzlo sov podivných spočívá v tom, že každá skladba začíná motivem, který se dál rozvíjí, na rozdíl od zmíněných Crazy Horse ale nedosahuje stopáž písní tak širokých a dlouhých rozměrů. Lehkost, která prolíná jejich tvorbou, s největší pravděpodobností může za to, proč se hned dva jejich songy dostaly na soundtrack ke skejtovému videu King of the Road. Psychedelická pohodovka na skejta. Takhle divná je pouze jedna sova.