Jakub Béreš | Články / Reporty | 29.10.2018
Cesty amerického producenta a zpěváka Toma Krella alias How to Dress Well jsou nepředvídatelné. Jen málokoho by napadlo, že člověk, který stál na počátku dekády u zrodu alternativního R&B, jež svým důrazem na emoce posunulo pop druhé dekády a podnítilo vznik hvězd typu The Weekend, se přes krystalicky popové nahrávky vytasí s novinkou The Anteroom, ovlivněnou noisem a (post)klubovou scénou. How to Dress Well kombinuje důvěrně známé s překvapivým a naživo vše posouvá do ještě větších krajností.
A zatímco podstatná část hudebníků jde za co největší popularitou, How to Dress Well zvolil opačnou cestu, stáhl se do ústraní. A do Prahy přijel bez doprovodné kapely, nadto do komornějšího Café V lese namísto většího Futurum Music Baru, kde hrál před čtyřmi lety. Ještě před ním se sál zaplnil hustou mlhou a hutnými sekavými beaty producentky ELLLL, která během chvilky proměnila pondělní večer na páteční noc. Žádné pomalé seznamování se supportem se nekonalo. ELLLL hrála, jako by jí patřil celý večer, a zároveň dala tušit, že ani současná koncertní podoba How to Dress Well nepůjde očekávaným směrem.
Ten rozdělil své vystoupení do dvou částí a každá z nich působila úplně jinak. Hlavní roli v té úvodní měl zrnitý noisový podklad a barevné vizuály dotvářející roztěkanou atmosféru. Krell pobíhal z jedné strany malého podia na druhou a kromě malých kláves stihl zpívat do dvou mikrofonů. Ovšem spíše než Krellův vlastní hlas ve skladbách dominovala jeho odosobněná, upravená verze.
fotogalerie z koncertu tady
Zlom přišel ve třetině programu, kdy se How to Dress Well zastavil a vedl s publikem asi desetiminutovou rozpravu. Kromě představení nové desky, vylíčení svého pražského dne a návštěvy tří veganských restaurací vysvětlil, proč jeho koncert zní tak nevlídně i jak moc je pro něj těžké žít v současné Americe, která bojuje s institucionalizovaným rasismem i chudobou. Zbytek večera se najednou nesl na zcela jiné vlně. Agresivní beaty začaly dávat smysl a jejich odtažitost byla pryč. Z How to Dress Well se během pár minut stal člověk s podobnými starostmi, jaké mají jeho fanoušci. A pospolitost diváků, Krellův smysl pro humor i akustický přídavek s několika výpadky textu dodaly temnému večeru trochu světla.
How to Dress Well (us) + ELLLL (irl)
22. 10. 2018 Café V lese, Praha
foto © Filip Kůstka
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.