Články / Reporty

Něco zvířecího (Rolo Tomassi)

Něco zvířecího (Rolo Tomassi)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 31.03.2018

Mají v tuzemsku „matikáři“ silnou scénu? Spíše ne. Na vystoupení Rolo Tomassi se ale sešlo zapálené publikum, i když bylo poslepované z různých subkulturních koutů. Povaze kapely to odpovídalo – ve věci žánrového zařazování jsou enfant terrible, u kterého štítek experimentálního mathcoreu udává žánrové rozpětí jen částečně. První setkání nutně přináší překvapení – kdo čeká grind, dostane pop, kdo zasněné, atmosférické písně, ten sklidí bouři a zmatek. Chaotičnost i preciznost, subverze.

Úvod v podání kapely Cryptodira představoval intenzivní ukázku ostřejšího prog metalu, ale nezářil, jen svítil. Vše bylo na svém místě, akorát se ve zběsilém, přímočarém tempu pozapomnělo na originalitu. V případě Palm Reader z Británie už byly sázky výše. Očekáváním dostáli, našláplý hardcore podávali se sebejistotou i uvěřitelností, sledující linii mezi Botch i Gallows. Sympatie si získali už zkraje civilním přístupem a kontaktem s publikem, srdce na talíři, voda v plicích. Debutového uvedení se dočkal i čerstvý materiál z alba Braille. Přidávalo se hned dvakrát, expanzivní zvuk si našel posluchače a návštěvníci začínali jevit známky upřímného zájmu.

Pauzu překlenuly plochy industriálního techna – kulisa, na jejímž pozadí se rýsovaly obrysy a tušení headlinerů a pro mnohé skutečného důvodu, proč toho večera zavítali do Chmelnice. Rolo Tomassi do Prahy přijeli v rámci tour k nové desce Time Will Die And Love Will Bury It – načasování tak nemohlo být vhodnější a materiál čerstvější. Jestli se třeba na nahrávkách Hysterics nebo Grievances zmítali v punkovějších i experimentálních, ležérních polohách, pak lze nové album považovat za dočasně nalezenou rovnováhu s místy až popovými pasážemi. Někdo by řekl, že změkli a ubrali na intenzitě, to by ale přímo odporovalo dojmům z vystoupení, které si dokázalo získat i ty, které studiovka mohla nechat chladnými. Zamotaný rukopis Rolo Tomassi nebylo lehké rozklíčovat. Žánry překračovali stejně snadno, jako Eva Spence přecházela od growlu k melodickému zpěvu. Zdánlivě snadno, nenuceně, rozhodně však s maximálním nasazením a nakažlivou energií. Zatímco se ostatní členové soustředili na své nástroje, zpěvačky bylo všude plno, v trajektorii chaotické oběžné dráhy, ovšem s baletní ladností. Její bratr James Spence se naproti tomu pravidelně zjevoval v popředí, aby hned po anglicku mizel za klávesami a řídil svůj projekt z pozadí. Byla cítit krev, pot, něco zvířecího.

Náladově utopený, tříštivý, ale přístupný track Aftermath záhy střídaly na kusy trhající Rituals, na rozloučenou Opalescent. Kromě rozměrného plátna se jménem protagonistů by první pohled na skoro až normcorovou estetiku neprozrazoval, jaké emoční poryvy a závratě se skrývají pod šedou slupkou nebo za líbivými klipy. Dílo bylo dokonáno, duše pošpiněna a znovu vydrhnuta.

Info

Rolo Tomassi (uk) + Palm Reader (uk) + Cryptodira (ur)
29. 3. 2018 Nová Chmelnice, Praha

foto © Martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace