Nejlepší texty Full Moonu 2022

I letos pro vás máme nachystané greatest hits. Tedy ty nejzajímavější články, které vyšly v tištěných číslech budou dostupné i na webu. V nabídce máme rozhovor s hvězdným Yzomandiasem, roztodivnou Claire Rousay, Michalem Nanoru nebo režisérkou Terezou Nvotovou. Hodnotíme desku Rosalíi, vzpomínáme na festival Vivat Moody Moon Noize vol. 3 i na japonské tour Billow. Komu to nestačí, nechť objednává předplatné nebo projde archiv na e-shopu.

Nová vlna domácích umělkyň

„Ptát se, nebát se a nestydět se,“ popisuje zpěvačka Aiko svůj přístup k tvorbě hudby. Dal by se použít na celou nastupující generaci hudebnic, která si hledá skrze českou alternativní scénu cestu k novému publiku. Posluchačky a posluchači, kteří jsou ze západních hitparád zvyklí na sebevědomé ženské hlasy, si mohou v posledních letech vybírat i z kvalitní lokální produkce. Pořady a projekty na hledání talentů tuto vlnu dále zesilují – posledních pět ročníků exportní soutěže Radia Wave Czeching vyhrály sólové interpretky, v loňském finále Startéru zabodovala Terra. Na úspěchu mladých umělkyň má tak mimo jiné zásadní podíl i změna vnímání jejich pozice, ať už ze strany hudebního průmyslu nebo publika. Číst dál


Cesty do centra dění (Michal Nanoru)

Popsat v krátkosti Michala Nanoru není snadné, tak to vezmu osobně. Na počátku tisíciletí jsem hladově konzumoval jeho svérázné texty o hudbě v Rock & Popu, Ultram:xu a Živlu. Nikdo tady tehdy nepsal jako on – všechny ty komplikované věty tu byly prosycené familiárně laděnými odkazy na hudebníky, spisovatele, módní návrháře nebo filozofy. Dnes je takový způsob psaní běžný, ale myslím si, že nikdo nepřekonal ten specificky nanoruovský trojobal intelektu, frackovitosti a vtipu, který čouhal i ze sebekratší recenze. Michal už psaní o hudbě do tištěných médií opustil a věnuje se teď spíše textům spojeným s vizuálním uměním. Potřebuje se totiž neustále posouvat a hledat nové způsoby vyjádření. Číst dál


„Když jsi šťastná ty, jsem šťastná i já.“ (Rosalía)

Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit. Ohlas prvotiny může být dílem náhody i vhodně zvolené strategie, druhé album se většinou veze na energii vyvolané debutem, teprve s tím třetím přichází zlomový bod, který rozhoduje o kredibilitě toho kterého umělce. Dekádami propracované mechanismy zábavního průmyslu ještě nedokázaly odhalit univerzální recept, právě v tomto bodě často dobře nastartované kariéry strmě padají. Rosalía Villa Tobella, dnes devětadvacetiletá rodačka z Barcelony, k této etapě své cesty přistoupila s odvahou a intenzitou – zcela se svému publiku a vlastně i celému světu otevřela. Její album Motomami je nejen velkou popovou kolekcí, ale dost možná i precedentem, s nímž budeme jednou v kontextu jiných umělců pracovat. Číst dál


Přece nebudu v Praze poslouchat Skrillexe (Claire Rousay)

S Claire Rousay jsme spolu seděli před Atriem na Žižkově u malého stolu, kolem kterého začaly po chvíli kroužit předškolní děti na kolech a hlasitě nás zdravit. Občas zajely za roh, nebylo je pak chvilku slyšet vůbec, pak se zase vrátily, pneumatikami kolem nás obepisovaly velký ovál a znovu pokřikovaly svoje pozdravy. Na nahrávce rozhovoru je to všechno slyšet, můžu si jejich výkřiky smíchané s drnčením kola a hlasem Claire Rousay pouštět pořád dokola. Ani jsem se Claire nemusel ptát, řekla to sama: tohle bych si nejradši nahrála. Číst dál


Nejlepší texty Full Moonu 2022: V míru sám se sebou (Yzomandias)

„Moje jediná noční můra byla být průměrnej,“ rapuje Yzomandias v jednom z tracků čerstvého mixtapu J. EDEN-EGEN. Nikdy nešel s davem. Na střední četl hiphopový časopis Bbarák a pod přezdívkou DJ Logic hrával undergroundový rap z vinylů po klubech v rodných Karlových Varech. Třebaže na něj mnozí dlouho koukali s údivem, dnes je Jakub Vlček nejvýraznější osobností českého rapu. Album Prozyum se stalo druhou nejprodávanější tuzemskou deskou roku 2021, zatímco jeho label Milion+ generuje větší zájem než jakýkoliv rapový kolektiv v zemi. Monumentálnost dlouhodobě aplikoval v hudbě, podnikání i osobním životě. „Hlavně, aby nebylo málo. Tak znělo naše heslo. Snažil jsem se jít vždycky totálně do maxima,“ říká Yzomandias, který teď po spolupráci s producentem NobodyListen uvažuje nad další kapitolou kariéry, která před pár lety odpálila jako raketa. V otevřeném rozhovoru se Jakub rozpovídal o rodině, dospívání i konfrontaci vlastních nejistot. Neexistuje lepší způsob, jak zahájit interview s člověkem, který má v životě zdánlivě všechno než hláškou z jeho videoklipu Designer Flow. Číst dál


Partnerství jako alchymistická laboratoř (Irena a Vojtěch Havlovi)

S Irenou a Vojtou Havlovými se potkáváme v čajovně v den oslavy Vojtových šedesátin. Je horké květnové odpoledne, když se ve dveřích objeví dvojice s obrovskými hudebními nástroji na zádech. Havlovi přijeli do Prahy autobusem, mají domeček kousek za městem a na koncert do kavárny Potrvá pak dál pokračují hromadnou dopravou. Vojta pomáhá své ženě sundat ze zad její violu da gamba, která se zdá být tak dvakrát větší a těžší než Irena samotná. Naše povídání tak začíná mým obdivem k tomu, jakou dopravu zpravidla volí. Nakonec se ukáže, že to je jenom malý dílek skládačky světa, který si Havlovi společně a pečlivě vybudovali. Číst dál


Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Pozoruju Barboru Koritenskou, třicetiletou, mírně nahrbenou ženu nevšedního půvabu i naléhavého projevu, jak stojí nad točitými schody do patra a zaujatě promlouvá o Kralově vile s obrázky v rukou, které nechává kolovat. V příběhu působivé funkcionalistické budovy jako by se šklebily česko-slovenské dějiny posledního století. Číst dál


Příběhy v tanci

Plný sál, osm tanečnic a tanečníků v barevném oblečení se jako fyzikální částice neustále pohybovali po jevišti. Jezdili na prosklených metalických vozících, proklamovali do mikrofonu, natáčeli se na kamery a záběry jejich grimas se okamžitě promítaly na obrovské plátno za nimi. Představení Joy Enjoy Joy vlámské choreografky Ann Van den Broek otevřelo 34. ročník festivalu Tanec Praha a bylo v něm všechno, co s sebou obvykle nese radost a slast: alkohol, party, seance v masážním salonu. Ovšem pasáž, která mě jako jediná vyloženě pobavila, bylo synchronní opakování póz, gest a výrazů, evidentně vytržených z úplně jiné situace. Číst dál


Now it’s time for you to cherish (Tour report Billow)

Reporty z turné jsou jedním z oblíbených žánrů, který v posledních letech téměř zcela vymizel. Částečně logicky, od března 2020 to s turné začalo být složité až nemožné. I proto je kousek, který se povedl veselské trojici Billow, vskutku výjimečný – dvoutýdenní turné po Japonsku, kam například turisté stále nesmí, zní jako zázrak, sci-fi nebo… utopie. Přesto se tak stalo a zjevně to stálo za to. Alespoň podle slov Jakuba Zbořila, jednoho z členů kapely, který z turné sepsal deník. Číst dál


„Ako vydržať sama so sebou“ (Tereza Nvotová)

Slovenská režisérka Tereza Nvotová pochádza z hereckej rodiny, sama vraví, že vyrastala v divadle. Na pražskej FAMU vyštudovala najprv dokument, potom prešla na filmovú réžiu. Už počas školy sa zviditeľnila dokumentom Mečiar o kontroverznom politikovi, ale aj hraným filmom Špina, v ktorom vyvracia mýtus, že znásilnenia sú doménou temných parkov. To filmové sa stane mladému dievčaťu vo vlastnej detskej izbe. Číst dál


Umění nemá jasná řešení (Miřenka Čechová)

Tanečnice, choreografka, režisérka, spisovatelka, pedagožka, spoluzakladatelka uměleckých skupin Spitfire Company a Tantehorse – nepřehlédnutelná Miřenka Čechová. Marně tahám z paměti, kdy mi její jméno ulpělo v hlavě poprvé. Dobře si ale pamatuji její třicetihodinovou performance Momentum na piazzettě Národního divadla v roce 2017. Já se tam během těch třiceti hodin zvládla zastavit na sledování, několikrát projet kolem tramvají na pochůzky, zatímco performance dále plynula. Připadalo mi to naprosto fascinující, odvážné, vlastně i trochu šílené a bezesporu obdivuhodné. A můj obdiv k její obří pracovitosti, odvaze říkat věci na rovinu, předkládat pomocí umění divákovi nepříjemné pravdy a příběhy, navíc mnohdy s humorem, ten už jen těžko vyprchá. Rozhovor můžete brát i jako pozvánku na nejnovější počin, operu Tak tiše až, jejíž premiéra proběhla 4. září v pražském divadle Komedie. Číst dál


„Everybody´s fly“ (Song story Blondie – Rapture)

Slovo „rapture“ má v americké angličtině výraznou náboženskou spojitost. U amerických fundamentalistů označuje poslední vzkříšení, které nastane, až se Kristus vrátí na zem. Vychází z biblických Listů svatého Pavla, kde se píše o události, při níž budou živí i mrtví věřící „uchváceni do oblak“ a tak se „setkají s Pánem“. Příslib definitivního spojení s Bohem, „velkého vytržení“ hraje zásadní roli u dispenzionalistických církví, které jsou přesvědčené, že taková událost může přijít ještě za našich životů. Základním kamenem jejich víry je to, že Bůh se chová k lidem různě v odlišných historických epochách, proto k ní patří i důvěra, že bytí jako takové může vstoupit do úplně nového stupně, nabrat zcela novou kvalitu. Číst dál