Jakub Šíma | Články / Reporty | 22.02.2015
Aktuálnější jména světové scény se v posledních letech konečně přestala vyhýbat české dolině. To platí i o dvou mladých puškách elektronického bojiště – Ryanu Hemsworthovi, který navštívil středeční MeetFactory – a Rustiem, který se zanedlouho představí tamtéž. V obou případech se navíc jedná o mladší ročníky, než jsem já sám (kde jsem udělal chybu?), což ještě podtrhoval středeční předskokan Suicideyear. Za djským pultem byl ale mladý Američan dost jistý. Selekce trapu a hip hopu, který při soustředěném poslechu působí jako hudba po lobotomii, funguje na tanečním parketu na výbornou. A budiž jménům jako Gucci Mane dopřáno uznání aspoň stran tanečního potenciálu, když ze všech dalších stran působí především komicky. Většina nohou nezůstávala v klidu a teplota šla pomalu nahoru. Bylo jasné, že by Suicedeyearovi slušela pozdější hodina, upocenější parket a intimnější chvíle se sníženou obezřetností. Takhle se nevyplatilo nic přehánět, jelikož bylo jasné, že dobrý voják Ryan na tempu ubere.
A taky tomu tak bylo. S Ryanem mám jeden problém. Zatímco jeho remixy a edity fungují většinou výborně a právě v nich prosvítá jeho neotřelost, původní materiál mě ze židle nezvedá. Otázkou tak zůstávalo, na kterou misku vah se koncertní set přikloní. A nakonec zůstal zhruba uprostřed. Kanadský producent vystoupil na pódium s výrazem, z kterého čišela nenucenost hraničící s nesmělostí. Image nesmělého sympaťáka navíc dotvářely projekce, které si pohrávaly s Ryanovým obličejem a jménem, vznikaly vtipné koláže. Žádná epika, ale díky civilnosti a nápaditosti se jednalo o jednu z mála projekcí, která v poslední době potěšila. S Ryanovým příchodem došlo k očekávanému zklidnění atmosféry. Zklidnění by nevadilo, ale set měl momenty, které působily jako hluchá místa a tehdy i dav utichl a čekal, co přijde. Slabší momenty se naštěstí střídaly se záblesky beatové geniality. Poklidný rytmus vystoupení a atmosféra připomněly záběry z Boiler Room, největší ohlas přišel s úvodní částí tracku Snow in Newark. Jinak platil fakt, že nejlépe fungují remixy. Osobním vrcholem byla práce s motivem vypůjčeným od Dannyho Browna a jestli nejsem hluchý, tak remix Death Grips, který byl atmosférou diametrálně odlišný od originálu. O zklamání tak nemůže být řeč, i když příliv producentské dokonalosti se toho večera taky nekonal.
Ryan Hemsworth (can) + Suicideyear (usa)
18. 2. 2015, MeetFactory, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.