Veronika Miksová | Články / Reporty | 24.09.2016
“Jednoho takového dne, o trochu později, o trochu dřív, zjistíš, aniž by ses podivil, že něco nefunguje, že upřímně řečeno neumíš žít, že to nikdy nebudeš umět.”
Tu středu ráno jsem to měla skoro tak těžký jako Georges Perec na dvacáté stránce své útlé knihy Muž, který spí, pojaté jako líčení osobní krize (ne, autor po jejím sepsání k mému štěstí nespáchal sebevraždu). Snad jen touha po úniku a fyzickém setkání s blízkostí mě nakonec dostrkaly do vlaku, co mě dovezl na místo, co jsem nikdy nechtěla opustit.
Město, mám na tebe tak málo času. Nasát novinky z Vršovic, vyzkoušet krymskej Plevel, kde se řešej dilemata typu „ten makovník je výbornej, ale všimli jste si, jak je přeslazenej”, působit jako asociál, když se zdvořile ptám „můžu si jít ven zakouřit” (dokud nejste tři roky doma s dítětem, nepochopíte), převlíkat se v sekáči (aby vám to víc slušelo), kde vám prodavačky před porodem vyložily, jak se s dítětem Kozorohem zapotíte, a pak se nechat zpít blízkostí (a ukrutně špatným bílým) na Újezdě. Kalkulovat jsem neuměla nikdy a poučit se už vůbec ne.
Jedinou mou silnou stránkou, kterou jsem si jistá, je vůle. Tahle spolehlivá holka mě dotáhla od záchodové mísy Divadla Komedie do Klubu FAMU. Bortím se na černou sedačku. Z repráků zní smyčka mořských vln tříštících se o útesy (pokud si to správně vybavuju). Paradoxně uklidní můj žaludek a Mollyinu Conversation with Aliens zvládnu už s vodou v polosedě. Synťákový peklo par exellence, stěny se ještě pořád trochu rozpíjej a já si připadám jako ve Faunově labyrintu Guillerma del Torra. Jan František Mikeš spolčený se Stoned to Death, bůhvíproč prý dobře známý pod přezdívkou rozkročený metalista, je talent jako prase, nehledě na to, že ho vidím dvojmo až do konce setu. Ale dobře, mě oblbne každej, kdo má rád Johna Carpentera a Clinta Eastwooda. Ne vážně, pokud nemáte jednu z těch sedmdesáti kazet jeho debutu trefně pojmenovanou B-sides and Rarities, tak aspoň sem.
A dánští postpunkeři Yung. Mladíci z Aarhusu tu nejsou zrovna nováčci, kromě kutnohorského Creepy Teepee skotačili letos v únoru i na Strahově. Zdá se ale, že okouzlení letos v červnu vydanou deskou A Youthful Dream bylo dočasné, možná jsem jen letos slyšela víc lepších postpunkových kapel (Protomartyr, Preoccupations, Savages). Ne že by to nebylo nalehavé. Nechybí tomu drajv, hlas, co pořád připomíná Cobaina, sedí, jen jsou asi kluci (na tenhle žánr) moc mladí a takoví... aseptičtí. Jako by nihilismus spíš než na reálné zkušenosti stál na jejich představě o něm. „Je to takový zábavový,” řekl jeden. A mně nezbylo než souhlasit a za nejvtipnější část večera považovat tu, kdy mi asi šestnáctiletej Kanaďan řekl, že jsem georgeous. Jistě, po zvracení mi to vždycky slušelo.
Yung (dk) + Molly
21. 9. 2016 Klub FAMU, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.