Pavel Novotný | Články / Reporty | 12.04.2018
Slunce praží, oči se mhouří, vzduch na horizontu se tetelí. A právě tam se rýsuje obrys postavy zahalené v rouchu řádu psychedelických mnichů, stále se přibližuje, zesiluje melodie hraná na saz, tradiční loutnu tureckých hudebníků. Poutníci znaveni cestou odhazují zavazadla, uvolňují hávy a začínají se vlnit do rytmů hráče na darbuku, který se celou dobu se skrýval ve stínu palmy a nyní uchvacuje srdce tanečnic svůdným pohledem. Na velbloudovi přijíždí rytíř ve svátečním, na očích brýle chránící zrak před zvířenými zrnky písku. Jezdec se připojuje k hráčům oudem a muezínským zpěvem, zároveň vyzývá k tanci a zpěvu i ostatní cestující, kteří tomuto požadavku ochotně vyhovují. A hle! Na koberci přilétá čtvrtý mudrc bláznivého vzhledu, rozverný učenec podporující trio zvuky z kouzelných krabiček a hrou na činel. Slunce zapadá, jen hvězdy osvětlují nekonečné nebe a prázdnotu pouště. Po cestě z Dubaje přijíždí šejk ve svém Mercedesu a....
Dobře, to už je moc. Nic takového se ve středu ve Futuru nestalo, i když ti s větší fantazií si takto koncert Baba Zula mohli představovat. Čtveřice dorazila bez zpěvačky, což ale zbylí členové doháněli vtipnými výstupy a komunikací s publikem. Jako by si domorodí hudebníci usmysleli stát se rockovými hvězdami a s nadsázkou používali i jejich manýry. Nechybělo producírování se davem, sólo hrané vestoje na židli, bubenické sólo (na darbuku), společné „hej“ po určené melodii, plavba publikem na židlích, přetlačování na pódiu, atmosférická minuta vsedě nebo roztleskávání. A zvuk? Obavy z kombinace živých nástrojů a beatů vzaly za své, saz se procpal i přes elektroniku. Světla napomáhala fantaziím, podobně jako egyptský koberec, středověká košile, lidový stejnokroj nebo letecké brýle mistra s oudem zespoda ovívaného větrákem.
fotogalerie z koncertu zde
Atmosféra neskutečná, k tanci se přidali postupně všichni. Lidové písně kombinované s psychedelií a reggae fungují takřka zázračně a lišácky hvězdné manýry byly jen třešničkou. Doufejme, že příště se ponoříme do světa tisíce a jedné noci i se zpěvačkou a tanečnicí.
Baba Zula (tr)
11. 4 2018 Futurum Music Bar, Praha
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.