Dominik Polívka | Články / Reporty | 15.07.2019
Poslední den Creepy Teepee je už vyčerpávající. Agresivní zvukové výplachy zplošťují emoce a různorodost hudebních vystoupení začíná splývat v jeden nekonečný binec. Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční. Střídmější účast ukáže oddané fanoušky, jen jestli to stačí.
Neděle je, tedy pro mě, ve znamení rapu, performance artu a glitch parties. Slunce láká do města, kam vyráží spoře oděné dívky v síťovaných oblečcích a botách Fila i kluci v reflexních vestách s hoperskými kalhoty a rozpíchanými obličeji. Místní se diví, jak by ne. Recyklace módy i hudby jako odpověď na zahlcení vjemy všeho druhu. Anebo pouhá výstřednost?
Po éterické Merely se synťákem nastupuje do fialové záře reflektorů Timothee Joly. Žánr: dětská hudba, píše Internet. Na kraji stage fialový plyšák, medový autotune francouzského hypnagogického popu rozhýbává publikum hutnými beaty. Tohle by mohlo hrát na MTV a nikomu by to nepřišlo divné.
Vnitřní stage září rudými světly, pódium se plní kouřem, nějaká Němka tančí s potrhaným kondomem přivázaným k šátku na hlavě. Bora je performance, turbulentní zvukové koláže dokreslují tanec polonahé umělkyně, ta druhá je nahá a chodí mezi lidmi. Dusno začíná až s příchodem Iron Sight. Dánské dystopické sci-fi s biblickými odkazy prezentované skrze drásavě cinematickou hudbu a emotivní řev touží po očistě. „I only cut my self because I forget about my love dones.“ Silný, depresivní zážitek naruší až švédský emo/cloudrapper Ecoo2k, známý spoluprací s krajanem Yung Leanem a Bladeem, který chvíli před ním uzavřel hlavní stage. Banger za bangerem, začíná after.
Podzemní klub se naposledy otvírá a pouští horlivý hlouček. Kluk s třešněmi po celém triku si objednává na baru, vzadu polehávají odpadlíci, které zmohlo zvukové přesycení vyvolané Elvin Brandhi, která úsečně frázuje do glitchové smrště pokřivených samplů. Její „improvizaci“ předchází Tendre Ael, jejíž vystoupení nepostrádá směr a promyšlený celek. Chaotická hudba vykresluje svět skrze pocity odcizení a vnitřního zmatku. Abstrakce nekonečná, jisté je jen extrémní ztvárnění.
Na Creepy Teepee je úplně jedno, jestli znáte účinkující. Hlavní je fyzický prožitek a potřeba ke všemu přistupovat bez očekávání a s otevřenou hlavou. Kde hledat ty, ze kterých bude v budoucnu čerpat mainstream? Těžko říct. Creepy Teepee je jako přehlídka invenční hudební alternativy a zkušenost je to zcela nepřenosná.
Creepy Teepee
12. 7. 2019 Kutná Hora
foto © Creepy Teepee
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.