Články / Reporty

Od prvního k poslednímu knoflíčku. Suede.

Od prvního k poslednímu knoflíčku. Suede.

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.11.2013

Na Suede se v Čechách čekalo dlouho. Tak dlouho, že jsme stačili změnit název republiky, prožít pády několika vlád, premiérů i odchody prezidentů. Zatímco tady probíhala sametová revoluce, Suede brázdili camdenské pajzly s repertoárem The Smiths, Beatles či Davida Bowieho. Jenže to ještě nemohla být ani řeč o výjimečnosti či zakladatelích britpopu, univerzitní banda sestávala z Bretta Andersona, jeho tehdejší přítelkyně Justine Frischmann a spolužáka Matta Osmana.

Zatímco jsme se dohadovali o rozvodu se Slováky, Suede obměnili line-up, pustili se do vlastní tvorby, vyhráli prestižní Mercury Prize a prodávali eponymní debutové album po sto tisících týdně. Stávali se legendou. Udržet se na vrcholu nebývá snadné a Suede ničily vnitřní rozpory i kritiky desek, což vedlo k radikálnímu kroku. Po pěti řadových albech se roku 2003 rozhodli pro pauzu bez jasného data návratu. Ani po pozvolném návratu o tři roky později se v Čechách neukázali, nejblíže se mihli na Berlin festivalu. Odmlka jim nicméně prospěla. Letos vyšla po neuvěřitelných jedenácti letech nová deska Bloodsports a čeští fanoušci dostali poprvé příležitost vidět skupinu naživo v Praze, a to hned ve Velkém sále Lucerny. Pár nadšenců sice obléhalo vchod dlouho dopředu, davová psychóza se ale nekonala a ještě půl hodiny před začátkem byl sál k uzoufání prázdný. Tři řady před pódiem, několik postávajících na balkonech, jinak kde nic tu nic. Plnit se začala jen velmi pomalu, a i tak měla Lucerna do vyprodání daleko.

Chvíli po osmé se dostavili Teleman, indie nováčci britské hudební scény, jejichž první desku Cristina produkoval bývalý člen Suede Bernard Butler. Slušňáci v košilkách zapnutých ke krku a vysoko pověšenými kytarami připomínali Beatles nebo i novodobé hvězdy, a taktéž výherce Mercury Prize, Alt-J. Bratři Tom a Jonny Sanderovi, Peter Cattermoul a Hiro Amamiya předvedli vcelku příjemný čtyřicetiminutový set, který sice nenadchnul, ale rozhodně neurazil.

Při půlhodinové pauze místa v kotli značně ubylo. Když začal problikávat nápis Suede a na pódium nastoupila očekávaná pětka – basák Osman, bratranci bubeník Simon Gilbert a klávesák Neil Codling, kytarista Richard Oakes a samozřejmě zpěvák Anderson – s téměř operním intrem a písní Still Life, nadšení se měnilo v extázi. Anderson přeochotně pózoval fotografům, mrkal na balkóny vpravo i vlevo, brzy mu u nohou ležel celý sál. Hned jako druhou věc nasadila kapela novinky z Bloodsports, Barriers a It Starts And Ends with You. Andersonovy kreace přitahovali oči všech bez rozdílu pohlaví, s každým dalším rozepnutým knoflíčkem na jeho košili se tajil dech. Vzhledem k tomu, že se v publiku objevilo nemálo tváří, které si tento týden koncerty svaté anglické trojice Placebo – Suede – Primal Scream nenechají ujít, muselo se chtěj nechtěj srovnávat. Studenost Placebo před pár dny byla sežehnuta neuvěřitelnou energií, která ze Suede šla. Pokud potřebovali na její načerpání tolik let, rozhodně se to vyplatilo. Nadsamci Andersonovi stačilo jen přiblížit se k první řadě – což dělal často a rád –, aby se na něj vrhl les rukou, toužících se dotknout jakékoliv části těla. Kusy z letošní desky byly rovnocenné i tomu nejlepšímu z let dávno minulých jako Trash, Animal Nitrate, We Are the Pigs ši Yo Young. Testosteron ukapávající v notných dávkách přiváděl fanoušky k orgasmům, bylo by zajímavé vědět, jak dlouho musel frontman trénovat hrátky s mikrofonem, se kterým točil jak kovboj s lasem a ohrožoval první řady.

Zbytek kapely byl sice zastíněn Andersonovým showmanstvím, ale vypadalo to, že všichni kromě kamenného Codlinga srší dobrou náladou a návrat na koncertní pódia si užívají. Ryčná kytarovka občas ustoupila do pozadí, aby Suede zabrnkali na romantičtější strunu akustickými výplněmi, třeba při Cheap. Když už visela zpocená košile na posledním zapínáku, bylo jasné, že se blíží i závěr koncertu. Praze a publiku se děkovalo několikrát, rozloučení písní Beautiful Ones některé dojalo k slzám. Za pár minut se Suede vrátili na přídavek – a ano, padnul i poslední knoflík. Závěr byl velkolepý, She's in Fashion jen s doprovodem akustických kytar zpíval celý sál. Stay Together už byla opravdu konečná, i když fanoušci by poslouchali celou noc.

Premiéra Suede v Čechách byla sukces. Smršť s erotickou atmosférou, která nesklouzla ani na vteřinu k podbízivosti a lacinosti, skvělé výkony jednotlivých hráčů a představení nové desky korunoval slib, že se brzy do Čech vrátí. Snad to nebyla jen prázdná slova, vyprodání Lucerny na ně totiž ještě čeká.

Info

Suede (uk) + Teleman (uk)
16. 11. 2013, Lucerna, Praha

foto © Ioana Taut

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace