Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.11.2013
Na Suede se v Čechách čekalo dlouho. Tak dlouho, že jsme stačili změnit název republiky, prožít pády několika vlád, premiérů i odchody prezidentů. Zatímco tady probíhala sametová revoluce, Suede brázdili camdenské pajzly s repertoárem The Smiths, Beatles či Davida Bowieho. Jenže to ještě nemohla být ani řeč o výjimečnosti či zakladatelích britpopu, univerzitní banda sestávala z Bretta Andersona, jeho tehdejší přítelkyně Justine Frischmann a spolužáka Matta Osmana.
Zatímco jsme se dohadovali o rozvodu se Slováky, Suede obměnili line-up, pustili se do vlastní tvorby, vyhráli prestižní Mercury Prize a prodávali eponymní debutové album po sto tisících týdně. Stávali se legendou. Udržet se na vrcholu nebývá snadné a Suede ničily vnitřní rozpory i kritiky desek, což vedlo k radikálnímu kroku. Po pěti řadových albech se roku 2003 rozhodli pro pauzu bez jasného data návratu. Ani po pozvolném návratu o tři roky později se v Čechách neukázali, nejblíže se mihli na Berlin festivalu. Odmlka jim nicméně prospěla. Letos vyšla po neuvěřitelných jedenácti letech nová deska Bloodsports a čeští fanoušci dostali poprvé příležitost vidět skupinu naživo v Praze, a to hned ve Velkém sále Lucerny. Pár nadšenců sice obléhalo vchod dlouho dopředu, davová psychóza se ale nekonala a ještě půl hodiny před začátkem byl sál k uzoufání prázdný. Tři řady před pódiem, několik postávajících na balkonech, jinak kde nic tu nic. Plnit se začala jen velmi pomalu, a i tak měla Lucerna do vyprodání daleko.
Chvíli po osmé se dostavili Teleman, indie nováčci britské hudební scény, jejichž první desku Cristina produkoval bývalý člen Suede Bernard Butler. Slušňáci v košilkách zapnutých ke krku a vysoko pověšenými kytarami připomínali Beatles nebo i novodobé hvězdy, a taktéž výherce Mercury Prize, Alt-J. Bratři Tom a Jonny Sanderovi, Peter Cattermoul a Hiro Amamiya předvedli vcelku příjemný čtyřicetiminutový set, který sice nenadchnul, ale rozhodně neurazil.
Při půlhodinové pauze místa v kotli značně ubylo. Když začal problikávat nápis Suede a na pódium nastoupila očekávaná pětka – basák Osman, bratranci bubeník Simon Gilbert a klávesák Neil Codling, kytarista Richard Oakes a samozřejmě zpěvák Anderson – s téměř operním intrem a písní Still Life, nadšení se měnilo v extázi. Anderson přeochotně pózoval fotografům, mrkal na balkóny vpravo i vlevo, brzy mu u nohou ležel celý sál. Hned jako druhou věc nasadila kapela novinky z Bloodsports, Barriers a It Starts And Ends with You. Andersonovy kreace přitahovali oči všech bez rozdílu pohlaví, s každým dalším rozepnutým knoflíčkem na jeho košili se tajil dech. Vzhledem k tomu, že se v publiku objevilo nemálo tváří, které si tento týden koncerty svaté anglické trojice Placebo – Suede – Primal Scream nenechají ujít, muselo se chtěj nechtěj srovnávat. Studenost Placebo před pár dny byla sežehnuta neuvěřitelnou energií, která ze Suede šla. Pokud potřebovali na její načerpání tolik let, rozhodně se to vyplatilo. Nadsamci Andersonovi stačilo jen přiblížit se k první řadě – což dělal často a rád –, aby se na něj vrhl les rukou, toužících se dotknout jakékoliv části těla. Kusy z letošní desky byly rovnocenné i tomu nejlepšímu z let dávno minulých jako Trash, Animal Nitrate, We Are the Pigs ši Yo Young. Testosteron ukapávající v notných dávkách přiváděl fanoušky k orgasmům, bylo by zajímavé vědět, jak dlouho musel frontman trénovat hrátky s mikrofonem, se kterým točil jak kovboj s lasem a ohrožoval první řady.
Zbytek kapely byl sice zastíněn Andersonovým showmanstvím, ale vypadalo to, že všichni kromě kamenného Codlinga srší dobrou náladou a návrat na koncertní pódia si užívají. Ryčná kytarovka občas ustoupila do pozadí, aby Suede zabrnkali na romantičtější strunu akustickými výplněmi, třeba při Cheap. Když už visela zpocená košile na posledním zapínáku, bylo jasné, že se blíží i závěr koncertu. Praze a publiku se děkovalo několikrát, rozloučení písní Beautiful Ones některé dojalo k slzám. Za pár minut se Suede vrátili na přídavek – a ano, padnul i poslední knoflík. Závěr byl velkolepý, She's in Fashion jen s doprovodem akustických kytar zpíval celý sál. Stay Together už byla opravdu konečná, i když fanoušci by poslouchali celou noc.
Premiéra Suede v Čechách byla sukces. Smršť s erotickou atmosférou, která nesklouzla ani na vteřinu k podbízivosti a lacinosti, skvělé výkony jednotlivých hráčů a představení nové desky korunoval slib, že se brzy do Čech vrátí. Snad to nebyla jen prázdná slova, vyprodání Lucerny na ně totiž ještě čeká.
Suede (uk) + Teleman (uk)
16. 11. 2013, Lucerna, Praha
foto © Ioana Taut
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.