Odbržděný a zabržděný (DJ Krush+ Philip T.B.C.)

Dorodango je japonský výraz pro hliněnou kouli, která neustálým hnětením získá kompaktní tvar. Poté, co se z masy hlíny odpaří veškerá přebytečná voda, nastupuje proces zvaný hikaru, při kterém pomocí smirkového papíru dodáváte povrchu koule vysoký lesk. Výsledkem je dekorativní objekt, který nemá žádný užitek, je ale příjemný na pohled i na dotek a jako bonus funguje i jako doklad vaší zručnosti a trpělivosti.

Hudba Japonce DJe Krushe (vlastním jménem Hideaki Iši) tuhle praktiku v lecčems připomíná. Jeho alba se navzájem liší asi tak, jako se liší jednotlivé dorodango - rozdíly jsou v barvě a podpovrchové struktuře použitého materiálu, konečnou úpravou však vzniká homogenní útvar s minimem vnějškových rozdílů. Totéž platí o Krushových koncertech, při kterých kombinuje živé hraní s djingem.

Oproti poslednímu pražskému vystoupení před dvěma lety nechyběla tentokrát sada kamer, které na plátno přenášely dění na pódiu. Kdo chtěl, mohl tak z první ruky sledovat Išiho obdivuhodnou práci s konzolí Vestax, která fungovala jako sampler, sekvencér a mixpult zároveň. Tuto konzoli doplňovala dvojice gramofonů s datovými vinyly, s jejichž pomocí Krush doplňoval hudbu o další zvukové vrstvy a frenetickým scratchovaním dodával hiphopový feeling koncertu, který byl minimálně v první polovině spíše ve znamení trip hopu.

Teprve časem přibývalo výraznějších rytmů, které rozpohybovaly zpočátku nepříliš aktivní publikum. A končilo se v nefalšovaném party módu. DJ Krush po desítkách let na scéně ví, jak vystavět set, kde přitlačit na pilu a kde naopak zvolnit. Jestliže na deskách působí spíš dojmem poustevníka, kterému je nejlépe v jeho studiové svatyni, naživo se mění v zábavného eskamotéra, na jehož umění budete ještě dlouho vzpomínat.

fotogalerie z koncertu tady

V téhle konkurenci nutně bledl výkon předskakujícího Philipa T.B.C. Ten v Lucerně představoval svůj projekt Indian Beatology, který vznikl během jeho loňské cesty na Dálný východ. Součástí večera byla i projekce stejnojmenného dokumentu, který o spolupráci pražského producenta Filipa Kluga s indickými hudebníky natočil Tomáš Dietl.

Samotný dokument byl přitom o třídu lepší než následný koncert, při kterém Kluga doprovodil indický MC Ixist a jeho britsko-český kolega LifeSize. Zatímco dvojice vokalistů vytvářela svojí flow velký hybný moment, problematické bylo použití původních albových tracků v nezměněné podobě. Časté odmlky a klidnější pasáže, které na desce fungují, její živou prezentaci zbytečně brzdily. Potenciál, který tohle propojení Západu a Východu teoreticky mělo, zůstal v praxi nenaplněn.