blueskin | Články / Reporty | 08.04.2018
Britští Vessels byli vždycky kapelou, která propojovala světy postrocku a elektronické hudby. Přesto byl jejich přerod k čistě elektronickému projektu, ke kterému došlo před třemi lety, dost překvapivý. Stalo se tak prakticky bez varování - nikoli postupnou evolucí, ale skokově. O to větší senzací se přelomová deska Dilate stala. Vůbec totiž nepůsobila dojmem chvilkového rozmaru skupiny, které učarovaly jiné vyjadřovací možnosti. Místo toho šlo o překvapivě ucelenou kolekci skladeb ovlivněných aktuálními trendy v taneční elektronice.
Loňská deska The Great Distraction zní trochu paradoxně, jako by ji Vessels nahráli ještě před Dilate. Místo tech-houseové rytmiky jsou tu opět ke slyšení živé bicí, na kterých kapela staví svůj současný zvuk. Skoro by se dalo říct, že pokud starší album bylo hlavně syntezátorové, charakterizují druhé album nových Vessels právě baterie bicích. Naživo byl tento posun ještě patrnější - v jednu chvíli hráli na různé bicí soupravy a drum pady čtyři z pěti členů kapely.
Podobné “rytmické souboje” bývají na koncertech velmi vděčné. Obzvlášť zajímavé bývá pozorovat jednotlivé bubeníky, jak na sebe navzájem reagují, vyměňují si signály k nástupu či naopak ke ztišení a podobně. K podobné atraktivitě ale Vessels chybí větší sehranost. Bubeníci pouze kopírovali syntezátorové linky a v zásadě se nepouštěli mimo předem vykolíkované trasy. Mnohem zajímavější bylo sledovat kapelového Myšpulína Leeho J. Malcolma, kterak se zápalem kroutí čudlíky na svém obstarožním Korgu.
fotogalerie z koncertu tady
Momenty, kdy syntezátory dostaly velký prostor, také patřily k nejlepším částem večera. Stavba skladeb Vessels si stále zachovává hodně z původní postrockové dynamiky a právě syntezátory převzaly v kapele někdejší úlohu kytar (ta zbyla v sestavě jediná). Často však zůstávaly v celkovém zvukovém mixu příliš utopené a člověk si musel jejich přítomnost spíše domýšlet. Celkový chladný dojem nevylepšil ani minimalistický design scény, který se omezil na několik světelných panelů a projektor promítající na zadní plátno logo kapely.
Vessels předvedli show, při které zůstali hodně dlužni své pověsti hudebních inovátorů. Nebyl to sice žádný velký průšvih, při současném koncertním přetlaku ale odehrát jen ucházející vystoupení nestačí a přesně taková pražská zastávka kapely byla. Jako by pro ni šlo jen o další odškrtnutou položku v itineráři turné, o čem svědčí i drobný detail, že se končilo ještě před dosažením policejní, tedy desáté hodiny.
Vessels (uk)
6. 4. 2018 Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.