Dominik Polívka | Články / Reporty | 31.07.2018
Čtvrtý ročník festivalu Okolojeles odstartoval poslední červencový víkend v Náramči v kulturním areálu Doubí na Třebíčsku. Malebný konec světa uprostřed přírody vítal fanoušky české alternativy, úmyslně zatoulané trampy, neo-hippie i místní zvědavce. Okolo je les, okolo je dubový háj, okolo jsou rybníky a kamarádská, až táborová atmosféra.
Stanová část těsně za vesnicí u vody. Prašnou cestou to pak byla sice štreka, na druhou stranu opravdu klidné místo pro ty, co už dopařili a chtěli ulehnout. Vražedná vedra vyřešil rybník a samotný areál byl schovaný pod korunami stromů. Festival je místě malého útulného zábavového výletiště s barem, se zastřešeným pódiem s betonovým placem a klasickými dřevěnými lavicemi. U vstupu řada stánků. Dřevěná krysa jako první, přírodní „bižu“, ruční práce. Vedle čerstvá káva a vegan koutek s posezením u četby Solidarity, Pižma a Ex-Stence. Jediné jídlo v areálu a také poslední záchrana před ranními bolehlavy. Seitanový burger jako jasná volba. Vzadu tetování v týpí, výstava fotek Václava Macha a Štefana Srnky a sobotní blešák. Okolo lesní „psy“ instalace a slackline za Nona Records stanem, který se rozduněl vždy po půlnoci, experimentální i taneční elektronikou.
Malý areál sváděl k seznamování, a tak se během dne z povědomých tváří staly známé a nazítra ještě známější. Nešlo vlastně ani jinak, jelikož aktivit a možností krom hudby mnoho nebylo. „Proč alespoň nepustí nějakou hudbu ze stanu, když se nic neděje,“ slyšel jsem z hloučku ležícího na trávě a měl pravdu. Dlouhé prodlevy mezi kapelami a nekonečné zvučení těmto pocitům jenom přidávalo. Pro mnohé hudba vlastně nehrála až takovou roli, šlo spíše o místo, pocit sounáležitosti a souznění s prostorem, přírodou.
Žánrovost akce a výběr kapel tvořil fungující mix psychedelie, alternativní elektroniky a postpunkových derivátů. První den zazářili budějovičtí Sýček a jejich intenzivní psychedelický krautrock s místy až „sifonovským“ frázováním. Zvukově bohaté, dlouhé skladby vytvořily svébytně čarovnou atmosféru, minimalistické texty vstupovaly do hudby jen do té míry, aby jí daly příběh a nepřekážely. Postrockové duo Alphones ukázalo dynamickou souhru baskytary a bubnů tvořících až cinematickou atmosféru, nicméně videoprojekce v podstatě přes celé pódium kapele spíše uškodila. Po příjemných dozvucích Lowmoe byl čas přejít do stanu labelu Nona, který až do ranních hodin střídal modulární house s noisem a experimenty s ambientním technem.
fotogalerie z festivalu tady
Sobota, dopolední program. Drbu kozy a poslouchám autorské čtení poezie. Svérázný Martin Kašpar s doprovodem akordeonu pobavil, divadlo Napříč.cz zvedlo poklidnou náladu. Tohle má smysl. Stejně jako jazzová improvizace nahodilých muzikantů i návštěvníků.
Prostupující alikvóty a hypnotické vlny Hic Svnt Leones navozují meditativní stavy, tenhle zvuk festivalu vyloženě seděl. Sobotní program byl různorodější a mnohem víc bavil. Charismatický Koonda Holaa a jeho blues dokresluje alkoholová i jiná opojení. Svým hlasem by mohl zfleku dabovat westernové filmy, po půl hodině „jamování“ jsem ale ztratil pozornost. Hvězdou večera 1flfsoap & François Svalis. Deephousový set byl tvořený atmosférickou kytarou, bubny a divokou perkusivní náloží drum machine Françoise Svalise. Souhra místy zaskřípala, MPC pady občas braly prostor ostatním. Nápady přeskakovaly z jednoho nástroje na druhý, motivy skladeb 1flfsoap se objevovaly a zase mizely, nápaditá improvizace nebrala konce. Taneční set, kterému nechyběla šťáva, extatičnost, ani nečekané rytmické momenty.
Okolojeles je sympatický malý eko-festival, kde zajímavý hudební výběr spíše doplňuje celkovou vyklidněnou náladu. Tři sta lidí, diy přístup, občasné organizační přešlapy, žádoucí útěk z reality, který je potřeba absolvovat minimálně jednou ročně. Okolojeles jako ideální příležitostí.
Okolojeles
27. - 28. 7. 2018 areál Doubí, Narameč
foto © Mária Karľaková
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.