Okultní rave zbavený magie (Ghostemane)

Ghostemane je hudebník originálně spojující prvky rapu s metalovou intenzitou. Z nepravděpodobné kombinace rapového pozlátka, okultismu a metalové temnoty vyvěrá hudba, která si na internetovém kolbišti dokázala zajistit výraznou fanouškovskou podporu. Na jednu stranu bílí, extravagantní a smutní rappeři jsou prostě v kurzu, na tu druhou je nutné uznat, že Ghostemane přináší hudební feeling a především hlas, který na scéně nenajdete. I proto lístky z předprodeje zmizely dříve, než řeknete Mono Fono. A právě prostor si zaslouží pár slov – potěší kvalitní zvuk a řekněme moderní prostředí, ale ani při druhé návštěvě nezbývalo než kroutit hlavou nad zjevně amatérským personálem. To se týká zmatených šatnářů (fronta o dvaceti lidech by neměla zabrat patnáct minut), barmanů, kteří jsou zde nejspíše jen na brigádě, a security, kteří jsou slušní, ale občas si sami nejsou jisti, co se smí a nesmí. A otázkou zůstává, jestli je prostor restaurací, barem, galerií nebo koncertní venue. Vším dohromady být zkrátka nelze.

Na samostatný text by vydal popis návštěvníků koncertu. K vidění bylo množství obličejových tetování, černé úbory nejznámějších designových značek i mladík, který si lehl na gauč, nasadil si masku a na zemi vedle sebe zapálil velkou červenou svíčku. Marně se snažil získat si pozornost, které se mu nedostalo.

Už atmosféra během úvodního setu mnohé naznačila. Kdy jste viděli návštěvníky pogovat na předskakujícího DJe? Navíc když další fanoušci s prvními tóny Ghostmaneova vystoupení sprintem (sic!) vyběhli ze všech koutů sálů do už tak hustého davu pod pódiem a z cesty odstrkávali vše, co jim překáželo. A po několika písních se pomalu trousili nazpět, kompletně propocení. Lidi se přišli vyběsnit a hudba byla přinejlepším na druhém místě. A tak si patrně ani nevšimli playbacku, který se v hlasově a intonačně náročných partech linul z reprobeden, zatímco Ghostemane odrapoval a odzpíval jen snadnější části. Přesto z dění na pódiu vyzařovala nezpochybnitelná energie a Ghostemanovo tetované tělo s dlouhými bílými vlasy působilo v pohybu až ikonickým dojmem.

fotogalerie z koncertu tady

Vystoupení ale chyběl spád. Po konci každé skladby se Ghostemane vždycky odebral něco probrat za DJem, načež se rozhostilo trapné ticho. Hypeman Wavy Jone$ místo zdvojování a hecování davu prokládal vystoupení svými písněmi, čímž se plynulost koncertu vytrácela ještě více. Ona efektnost a osobitý vokál i přístup k věci, kterými Ghostemane oplývá, fungovaly jako spolehlivý tahák, ale za nimi chyběl výraznější hudební moment, a zvláštní byla i práce s publikem. To pokaždé mezi songy poprosil, ať se rozestoupí nebo udělají kruh, aby se proti sobě mohli fanoušci v prvních řadách při prvních tónech následujících skladby s plnou vervou rozběhnout. Napoprvé dobré, napotřetí už ne.