Maria Pyatkina | Články / Reporty | 26.08.2021
Francouzská tanečnice Jade Fehlmann nás na pátečním workshopu Hip Hop Freestyle fyzicky nešetřila. Možná nemá tolik slov ve svém anglickém arzenálu nebo plýtvání prostě nemá ve zvyku. Světlovlasá, modrooká, s pevnou vzpřímenou postavou působila studeně a silně jako hrdinka ze skandinávské pohádky. Po tom, co do nás nabušila všemožné taneční kroky a pohybové izolace, posadila nás na chvíli do kroužku, abychom si vyměnili dojmy. „Myslím si, že tanečníci mají velmi silný intelekt," řekla. „Jsme hudebníci, atleti a manažeři zároveň. Tanec rozvíjí spoustu různých stran osobnosti." Po veselé a intenzivní hodině se mi její slova vkrádala do zpoceného, rozechvělého hrudníku. Kromě toho, že tanec rozvíjí intelekt, vždy zahýbe s našimi emocemi, ať už tančíme sami nebo se jen díváme na to, jak tančí jiní. Festival Tanečno, který se konal minulý týden na severu Slovenska, se pokusil tuto komplexitu tance návštěvníkům co nejvíc přiblížit. A skrze lekce, diskuze a představení zprostředkoval spoustu zkušeností a zábavy jak profesionálním tanečníkům, tak nezasvěceným divákům.
Městečko Námestovo, jehož historické centrum kdysi pohltila nádherná Oravská přehrada, se během několika srpnových dnů doslova rozhýbalo. Po ránu jste mohli pozdravit slunce, vyzkoušet si základy baletu, zapojit se do tanečního battlu nebo vidět choreografická sóla světových tanečníků. A to všechno aniž byste se sami tanci někdy věnovali. Místní rodáci Andrej Štepita a Barbora Michaligová festival před pěti lety založili přesně za tímto účelem: ukázat oravským obyvatelům, že tanec není jen Labutí jezero nebo pohupování se na kamarádově svatbě. „Zároveň jsme chtěli inspirovat místní tanečníky a nabídnout jim to, kvůli čemu jsem já jako začínající tanečník musel jet do Bratislavy nebo do zahraničí," svěřuje se mi po festivalu v hlasových zprávách Štepita. Na místě jsme se pobavit u šálku kávy přece jen nestihli: Andrej neustále řešil organizační úkoly, staral se o zahraniční hosty, uváděl představení.
Za pět let festival od osvětové přehlídky pro místní posunul k atraktivní mezinárodní taneční akci. Do lokálního domu kultury jste mohli během týdne zajít na expresivní vystoupení světoznámého tanečníka z Mozambiku Edivalda Ernesta nebo slovenské hvězdy lidového tance Milana Hericha. Oba v rámci festivalu rovněž nabídli tříhodinové lekce pro profesionální tanečníky. Přístupnější, ale pořád velmi intenzivní hodiny floorworku (čili tanečních kreací na podlaze) a hiphopové improvizace nabídli Rakušan Alex Loftex Tesch a zmíněná Jade Fehlmann. Oba se věnují jak street dance, tak současnému tanci, díky čemuž jejich hodiny měly nakažlivou flow a velký prostor pro sebevyjádření.
Jeden z letošních programových bodů Tanečna zajímavým způsobem spojil výuku a performance. Další zahraniční hostka ze Senegalu Khoudia Toure vedla skvělý experiment s názvem Rezidenčno: z přihlášených tanečníků vybrala patnáct, s nimiž během pouhých šesti hodin postavila ohromující a zároveň dojemnou show. Toure nahrávala během zkoušek jejich řeč, kroky, tleskání, smích a sestříhané nahrávky pak použila jako zvukový podkres. Když tanečníci předváděli sóla za doprovodu vlastního hlasu, opustili fyzickou dimenzi své performance a byli divákům hned o mnoho blíž.
Vzniklé představení mi z celého festivalu přineslo jeden z nejsilnějších diváckých zážitků. Ty další nakonec nepatřily pozvaným světovým hvězdám, ale místním talentům. Velmi citlivě a hmatatelně působilo párové vystoupení Endless Shift slovenské choreografky Marty Polákové, kde nic, včetně odosobňujících šedých kostýmů, nerušilo od pozorování plynulého pohybového toku. Naopak velmi výrazné, ve znamení šťavnaté oranžové barvy bylo sobotní vystoupení Feijoada streetového souboru Spicylicious, který mimo jiné účinkuje ve stejnojmenném videoklipu české R&B umělkyně Annet X. Obě žánrově a náladově tolik odlišná vystoupení spojila jemnost, přirozenost a příjemný pocit, že přes veškerou zručnost a profesionalitu o nic neusilují.
„Festival roste s námi a my rosteme spolu s festivalem," podotýká Štepita. Kariérní vývoj a rozšiřující se obzory skupiny tanečníků-organizátorů se každý rok odráží v Tanečnu jako v zrcadle: akce se rok od roku pyšní slavnějšími jmény, pestřejším programem a početnějším publikem. A letošní, pátý ročník všechny tyto roviny dokázal perfektně vyvážit: zkušení tanečníci získali nové znalosti a kontakty stejně jako úplní začátečníci, na svoje si přišli milovníci street dance, současného tance nebo slovenských lidovek. Různorodé lekce a představení spojovala pokora vůči zkušenosti a talentu, nadšení pro osvětu a sdílení a samozřejmě láska k tanci, který sám o sobě povznáší tělo a mysl.
Tanečno 2021
17.–22. 8. 2021
foto © Marek Ganc
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.