Patrik Tygr Kučera: Není všem dnům konec

„Táborská scéna mi přišla vždycky specifická tím, jak specifická ničím nebyla,“ říká v rozhovoru Patrik Kučera, kterému přátelé neřeknou jinak než Tygr a který patří už od devadesátých let k ústředním postavám jihočeské hudební scény. Jako kytarista působil v kapelách Waawe, C, Blank nebo Night, teď hraje ve skupině Katastr na elektronické nástroje. Patrik je jedním ze zakladatelů festivalu Free Dim Fest, také se podílel na produkci vlastního labelu Free Dimension Records a nahrávacího studia. Povídali jsme si při příležitosti prosincového čísla Full Moonu, které je věnované táborské scéně.

Patriku, ty jsi tíhnul k subkulturám od malička. V devadesátých letech jsi měl navíc to štěstí, že se do vedlejšího paneláku přistěhovali ze San Franciska Chris Rankin a Hillary Binder z kapely Sabot. Byl to pro tebe iniciační zážitek?

Spíš další díl skládačky. Tím iniciačním byly vedle nápisů PUNK a METAL na zdech paneláků a teniskách starších kluků ze sídliště především rubrika Ivana Cafourka Nezávislá abeceda na přeskáčku v časopisu Melodie a její rozhlasová podoba a brožura Rockové směry a styly Josefa Vlčka.

Měli Sabot nějaký vliv na táborské kulturní podhoubí?

Zcela zásadní. Díky nim jsme měli možnost se setkat se strašnou spoustou lidí, umělců z celého světa, vidět mraky zajímavých koncertů, výstav, performance, divadel, bavit se o levicový politice, aktivismu, anarchismu, squattingu, antifašismu, třeba i první česká queer pride proběhla díky nim v Táboře. Navazovali jsme kontakty s ostatníma kapelama po Evropě, díky kterým jsme pak jezdili na turné, vše v duchu DIY.

Je místní hudební scéna něčím specifická? Má místo nějaký nezaměnitelný genius loci, který prosakuje do hudby?

Podobný „scény” fungovaly v různých dobách i jinde. Na západě Cheb a Sokolov, na severu Most a Litvínov nebo dávno před tím Teplice. Později pak Český Budějovice, na Moravě dávno předtím Rožnov a další. Vždycky fungoval nějaký jednotící prvek, zvuk, žánr, styl. Táborská scéna mi naopak přišla vždycky specifická tím, jak specifická ničím nebyla. Tím, že tady každá kapela zněla úplně jinak, originálně.

A čím to bylo? Úplnou náhodou, anebo že tu byly tak silné osobnosti, které si to chtěly dělat po svém?

Asi těma všema vlivama, který se tu v jeden moment nebo v průběhu prvních porevolučních let náhodou sešly. Silná, široká co do žánrový pestrosti undergroundová scéna, od industrialu, noisu, punku, hardcoru přes indie, postrock, psychedelii až po elektronickou hudbu a djing. Navzájem se to inspirovalo a motivovalo. A ano, v dobrém smyslu slova v tom hrál určitou roli egoismus jednotlivých person scény.

Byl jsi člen různých formací. Hrál jsi na kytaru v kapelách Waawe a Night, nejúspěšnější byl projekt C, který vznikl v roce 1999. S oblibou jste o sobě říkali, že hrajete tzv. compost rock.

Moje srdcová záležitost a studnice zážitků, mejdanů, úspěchů, průserů, spousta práce, přátelství, objevování… Strašně mě to bavilo.

V současné době máte se Sváčou nový projekt Katastr, který sází daleko víc na elektroniku. Jak obtížný byl přechod ze strunného nástroje k syntezátorům?

Já jsem se elektronický a experimentální hudbě věnoval už na konci devadesátých let, takže jsem se k tomu spíš vrátil. Má to jednu momentálně strašnou výhodu, nemusíš na to jako na kytaru tolik zkoušet, zůstávat ve formě a taky si toho nemusíš do příští zkoušky tolik pamatovat, protože si to z velký části všechno uložíš. Myslím, že se tomu říká pragmatismus?

V Táboře jsi krom svých hudebních aktivit byl vždycky i velmi aktivní promotér, společně s kamarády jste založili festival Free Dim. Jak tenhle nápad vznikl a který ročník ti utkvěl v paměti?

S nápadem přišel Pepa, basák C, mě to vlastně ze začátku přišlo šílený, pozvat deset kapel a dva dny dělat na táborskym náměstí kravál. Ale vedle záliby provokovat většinovou společnost jsme si taky byli jistý kvalitou toho, co děláme. V paměti mám třeba koncert Esgmeq, při kterým začne hořet jedna bedna PA, přednášku Ondřeje Slačálka, výstavu A.M. 180 a paradoxně nejvíc vzpomínám na ročník, který se odehrál díky nějakým neshodám s místní samosprávou mimo Tábor, a to v Sezimově Ústí v letním kině, za promítací zdí. Skvělej prostor, skvělej lineup.

Opravdu nechystáte jubilejní dvacátý ročník? Není to škoda?

Ne. Není.

A proč? Poslední ročník přerušil covid a lineup jste prý už měli komplet hotový…

Štafeta byla předána. V nejlepším se má přestat a v tomhle duchu Free Dim Fest přesluhoval už deset let, zmizel entuziazmus a taky 90 % lidí z původního organizačního týmu.

Před měsícem ses vrátil z dlouhý tour s Deafheaven. Jak vzpomínáš na období, kdy jsi pracoval pro agenturu Nomads of Prague a cestoval po celý Evropě?

To byl samozřejmě dream job, jezdíš na turné s kapelou, kterou sis nahrával v pubertě na kazety, zamiluješ si města, místa, kluby, lidi… Chybí mi to moc, není všem dnům konec.

A co současná táborská hudební scéna? Jsou tam pořád zajimavý projekty a akce, který mají nadregionální přesah?

Určitě! Jsou tu Kalle, Chalupski, Josefina Dusk, Katastr… Znovuotevřel se klub Orion, kterej zatím razí sympatickou dramaturgii. Je tu festival Transforma, kterej už má renomé, DIY Fest na Cestě a zajímavý věci všeho druhu se dějí v Divadle Oskara Nedbala.