Peach Pit: Rádi se líbáme, rádi zkoušíme ostré omáčky

Potkali jsme se ve smíchovském sklepě, byl pozdní únor, byl lásky čas. Underdogs‘ byl k prasknutí naplněn dobře vyhlížející mládeží a kanadskými maskoty postironického věku: Peach Pit. Senzací indie scény se stali díky YouTube, přesněji řečeno díky kanálu thelazylazyme, který se v posledních letech zasloužil o objevení hned několika podstatných jmen současného slacker popu. Eponymní singl Peach Pit z prvního EP pomalu sahá na hranici deseti milionů zhlédnutí, respektive poslechů, a jejich líné kytary a nostalgický, pro žánr velmi příznačný zvuk si nachází fanoušky po celé Evropě. Jak to vím? Řekli mi to. Chris Vanderkooy a Peter Wilton.

Na svůj Twitter jste napsali: „Vše nejlepší, Chrisi::) máme tě rádi, přestože jsi jen mimozemšťan, který se vydává za člověka hoblujícího na kytaru.“Je to pravda, Chrisi?
CHRIS: Že jsem mimozemšťan, který se vydává za člověka hoblujícího na kytaru? Kdybych řekl, že ano, vzdal bych se své identity, takže ne, nejsem.

Dobře tedy. Jak sis užil oslavu ve Vídni?
CHRIS: Byla skvělá. Někdo mi daroval malou korunu, kterou jsem si nasadil a odehrál s ní koncert, a nakonec mi všichni zazpívali Happy Birthday. Taky jsem dostal narozeninový dort se čtyřiadvaceti svíčkami, které jsme pak zapálili… Bylo to zábavné.

Takže je ti čerstvě čtyřiadvacet?
CHRIS: Čtyřiadvacet, ano.

Wow.
CHRIS: Kolik sis myslela, že mi je? Buď upřímná.

Na to bych raději neodpovídala.
CHRIS: No tak, do toho! Neurazím se.

Tipovala bych minimálně třicet.
CHRIS: Au!

Promiň.
CHRIS: Ne, to je v pohodě. Když si oholím knírek, vypadám na čtrnáct, když si ho nechám narůst, vypadám na třicet. Mezi tím nic není.

Během večera jste zmínili, že tohle byl nejlepší koncert z celé tour. Opravdu?
PETER: Myslím, že jo. I když trochu soupeří se včerejší Vídní. Jak včera, tak dnes to bylo neuvěřitelné, lidi byli fakt nadšení.

CHRIS: Zakončili jsme tour dvěma opravdu dobrými koncerty, takže jsme z toho unešení. V Evropě jsme poprvé a jsme moc rádi, že na nás ve Vídni a Praze přišlo tolik lidí.

Dokonce i mě to překvapilo. Byl to výjimečný večer.
CHRIS: To rádi slyšíme, díky.

CHRIS: Během turné jsme měli štěstí. Vyprodali jsme celou Británii, vyprodali jsme Paříž a Amsterdam, což nás naprosto dostalo, protože jsme tam nikdy předtím nebyli. Navíc tam byli fanoušci, co zpívali naše texty, i když nutně nemuseli vládnout angličtinou.

Je pravda, že se vaše dodávka jmenuje Patrick?
CHRIS: Ano! Jak jsi to zjistila?

No…
CHRIS: Wow! Máš své zdroje.

Chci tím říct: opravdu musíte být tak divní? Myslím, že tohle není úplně obvyklé.
CHRIS: Je neobvyklé říkat mu Patrick? Rád bych si to myslel. Koupili jsme ho od kapely Hey Ocean!, kterou máme hodně rádi. Když s ním jeli tour, pojmenovali ho Patrick, a my jsme to jméno jen převzali. Je to taková funky zelená dodávka, která nám dobře slouží už roky. Patrick mi hodně chybí, zůstal v Kanadě.

Jaká škoda!
PETER: (smutně) Jo.

CHRIS: (smutně) Pravda.

Pocházíte z Vancouveru. Co byste mi řekli o tamní hudební scéně?
CHRIS: Že je skvělá.

PETER: Je to dobrá scéna. Akorát tam nemáme moc klubů o téhle velikosti. Všechny jsou buď moc velké nebo moc malé. Ale je zajímavé, že tam máme hodně klubů bez věkového omezení, takže se tam rozvíjí skvělá all-age scéna. To se mi líbí.

Když už mluvíme o Vancouveru, zajímalo by mě, jestli máte nějakou osobní zkušenost s Nardwuarem…
CHRIS: Och, díky že se ptáš! Nardwuar je ten nejlepší novinář, který kdy chodil po téhle planetě. Bez urážky, Kristýno, tvoje otázky jsou taky dobré!

PETER: Ta věc s Patrickem byla cool.

CHRIS: Když ses zeptala na Patricka, říkal jsem si: Ona je jako Nardwuar! Potkali jsme Nardwuara jen jednou, bylo to před třemi lety a byli jsme ještě fakt malá kapela. Mluvili jsme s ním a říkali mu, že bychom moc chtěli, aby s námi někdy udělal rozhovor. Tehdy řekl, že se to třeba jednou stane. Hrozně se na ten den těším! Nardwuar bude na festivalu Southfest Southwest a my taky budeme na festivalu Southfest Southwest, takže doufám, že se s ním potkáme, že s námi možná udělá rozhovor nebo že si s ním jen popovídáme. Jsme jeho největší fanoušci.

Neřekla bych.
PETER: Oukej. (smích)

(Peter jde podepisovat desku.)

Chrisi, podle všeho sis nedávno do Patricka přiskřípl konečky prstů. Jak se jim daří?
CHRIS: Jak se jim daří? Víš, kdo mi je tam přivřel? Byl to Peter. Stalo se to, že jsem vystupoval z dodávky, chytl se dveří, spustil se dolů a Peter zabouchl dveře, čímž mi přiskřípl prsty. Všichni jsme křičeli a nevěděli jsme, co dělat. Kluci zpanikařili a já řval: „Otevři ty dveře! Otevři ty dveře!“ A pak je teda konečně otevřel. Bolelo mě to takové dva tři koncerty.

(Peter se vrací.)

PETER: Která písnička se ti líbila nejvíc?

Těžká otázka. Asi Alrighty Aphrodite.
CHRIS: Cool.

PETER: Máme k ní videoklip, který bude brzy venku.

CHRIS: A během několika měsíců vypustíme i jiné supr hororové klipy.

PETER: Jsou docela creepy.

Kdo je režíruje?
PETER: Lester. Ten týpek, který pro nás dělá všechny věci.

CHRIS: Dělal všechny klipy, všechny naše fotky. Byl to Lester, kdo vybral ten oranžový rolák, ten overal, fialový svetr a žluté tričko… Má pro to cit.

PETER: V podstatě nás vymyslel. (smích)

Díky, Lestře. Nedávno vyšel videoklip ke skladbě Peach Pit z dílny Swell Tone. Napadá mě: je nějak inspirován vaším životem v jedné domácnosti?
PETER: To je vlastně dobrá otázka. Myslím, že se k sobě chováme tak, jak se chováme, protože se spolu cítíme komfortně.

To si asi musíte být hodně blízcí?
CHRIS: Rozhodně. Peter a já se známe od pěti let, takže určitě ano. Pokud jde o to Swell Tone video… My jsme prostě jenom hráli, ale lidi, kteří to režírovali, nás přiměli dělat praštěné věci. Ale to nevadí, my rádi děláme praštěné věci. Chvíli jsme spolu bydleli, ale neměli jsme nezbytně houpačku, taky jsme se každou chvíli nelíbali. Tohle jsme malinko hráli.

PETER: Neměli jsme ponětí, jak to video bude vypadat. Je z toho poměrně šílená věc.

Až tak šílené to není.
CHRIS: Jasně, jen trochu. Rádi se líbáme, rádi zkoušíme ostré omáčky. Bylo to všechno spontánní a zábavné.

Vaše poslední nahrávka se jmenuje Being So Normal. Po tom všem, co jste mi tady řekli, se ptám: opravdu sami sebe pokládáte za normální? Nebo dokoce „tak normální“?
CHRIS: Má to dvojí význam. Být divný je v podstatě to samé, jako být normální, chápeš. Fakt se hodně opít nebo se zhulit, to je to, co lidi normálně dělají. Být divným člověkem je normální věc, není třeba se za to stydět.

PETER: A album jsme pojmenovali podle soutěže kapel, které jsme se zúčastnili a kterou jsme projeli. Ti porotci nás hodnotili negativně – přesně slovy „being so normal“. Říkali jsme si: „Co tohle vlastně znamená?“ Byli jsme trochu naštvaní, ale pak nás to přešlo a zdálo se nám to spíš vtipné, tak jsme podle toho pojmenovali album.