Články / Reporty

Permanentní gradace v Akropoli: Vložte Kočku

Permanentní gradace v Akropoli: Vložte Kočku

Tereza Tůmová | Články / Reporty | 02.04.2015

Křty desek jsou záludná událost, z dobře rozjetého koncertu se vlivem keců okolo polévání nosiče ledaskdy stane kýčovitá nuda. Vložte Kočku si to naštěstí ohlídali absencí hostů a rychlou akcí, za to díky. Nalákali mě vystoupením na Vinyle v únoru, kdy jim derniéra desky SEAT šlapala, takže očekávání od koncertu v Akropoli tady byla.

Nevím, čím to je, ale ještě jsem nenarazila na předkapelu, která by mě bavila, o to víc jsem potkala takových, které mě nutily odběhnout si do foyer. Vogjetgraik nenalákal moc lidí, sál byl pustý, až na pár odvážných, kteří konec dvacetiminutové produkce komentovali slovy: „Tyjo, konečně zas můžu promluvit a je to slyšet.“ Napálit decibely je lahůdkou akrozvukařů.

Ne že by si Vložte Kočku hlasitostí nějak zadali, ale přinejmenším nejsou poslední roky v hypeu jen tak pro nic za nic. Kromě zběsilého rytmu přináší i melodii a texty, ehm, zajímavé, podnětné a vtipné. Neteskním po kytaře, housle a sem tam basa mi stačí, zatímco se elektrotriky perou o dominanci s monstrózními bicí.

Nakonec se sál zaplnil tak moc, že hlídači neměli šanci odchytávat kuřáky pod cedulí zákaz kouření, je to nešvar, je to klišé. Po pár písničkách už všichni pařili a po hodině jsem měla všeho dost já. Vystoupení na Vinyle zpětně hodnotím jako kompaktní a časově únosné. Vzhledem k tomu, že tvorba Vložte Kočku stojí na permanentní gradaci, hodina nástupů člověka poněkud unaví, nemluvě o tom, že mix alb na mě působil roztříštěně, stejně jako projekce na plátně. Šílená móda, které se každý chytil. Chodím na koncerty poslouchat, povětšinou se zavřenýma očima, kdekdo teď ale přidává hodnotu obrázky za zády kapely, téměř zásadně bez významu, obzvlášť pokud běží ob písničku.

Jsem ráda za muzikálně precizní kapelu na našem obláčku, jsem ráda za dynamiku i množství nadšených fanoušků. Jenom těch světýlek pro příště, prosím, méně, ještě bych se mohla leknout, že mě čas přenesl do pátečního Lucerna Music Baru.

Info

Vložte Kočku + Vogjetgraik
31.3.2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace