"Podle muziky, co hraješ, seš normální buzik a nemáš kulky."

Turné uprostřed léta a Xiu Xiu – kombinace, která nejde dohromady. Jestli tahle kapela něco nesnáší, je to moc velké horko a moc velká zima. Z toho důvodu je většina jejich tour buď na jaře nebo na podzim, ale vzhledem k několika festivalovým nabídkám se dala dohromady dvoutýdenní východoevropská šňůra. Takže se spolu budeme poctivě potit v dodávce? Další z věcí, kterou Xiu Xiu nesnáší, je totiž klimatizace.

Turné je poslední v sestavě Jamie a Angela. Angela se po prázdninách vrací do školy a naživo budou s Jamiem vystupovat Zack Pennington z Parenthetical Girls a Sam Mickens z The Dead Science. (V době, kdy tohle dopisuju, Jamie oba na prvním americkém turné vyhodil.)

28. a 29. července, Tabačka, Košice
Potkáváme se v Budapešti, ale z logistických důvodů hned míříme do Košic. Koncert je až druhý den, ale nebude od věci snažit se vyspat z časového posunu a ráno se nikam nehnat. Překvapivě jediná místní vegetariánská restaurace je celé léto zavřená; předpokládám, že posádka hospody složená z praštěných makrobiotiků odjela bojovat za svobodu Tibetu. Aspoň podle tibetské vlajky natažené nade dveřma. Dvojice promotérů nás zve na místní specialitu: halušky s bryndzou. Jamie má z bílých krémových pokrmů a omáček hrůzu, takže když mu na stole přistanou miniknedlíčky obalené v bílém čvachtavém sýru, berou ho mdloby.

Koncert v klubu Tabačka je solidní start. Nad očekávání přijde asi sto lidí, dostáváme plus minus nejlepší večeři na turné (ne, nejsou to halušky) a promotér se snaží vyměnit kompletní diskografii kapely za litrovou lahev Becherovky.

30. července, Sub Club, Bratislava
Dvě nejhorší místa v Bratislavě: Sub Club a Hotel Kyjev. V jednom je koncert, ve druhém spíme. Hotel Kyjev je příklad typické a odpudivé totalitní architektury, která třicet let hnila, a pak někdo dostal skvělou myšlenku, udělat hip hotel pro cizince s „unikátní a netknutou socialistickou architekturou“. Slovo „netknutou“ bych zdůraznil. Chodby hnijou, výtah sotva jede a pokoj i po celodenním větrání smrdí, jako by v něm Gorbačov zrovna dokouřil krabičku.

Sub Club je údajně kultovní místo, ale ve skutečnosti je to jenom bunkr pod hradem, kde se nedá ani na vteřinu uniknout představě, že vás v něm zavalí. Navíc se do útrob dostanete stometrovým úzkým tunelem, což je naprosto ideální pro nošení hory backlinu tam a zpátky. Publikum je parádní mix gotiků a britpopařů, kteří přišli na diskotéku, která následovala po koncertě. Největší slovenská legenda Klaus si rozloží svoje distro a nenápadně se mi snaží prodat signovanou kopii Morrisseyho alba Year of Refusal. Na merchi mě osloví pubertální smrad z Popradu, položí mi salvu otázek o práci a je evidentní, že mi ji chce vyfouknout.

31. července, Creepy Teepee Festival, Kutná Hora
Ráno prcháme extrémně brzo a za hranicema nás vítají deštivé Čechy. Angela má depku. Jamie koupí vonítko do auta, které páchne jako rozlitý parfém mojí mámy, je to k nevydržení. Několik následujících dnů si vonítko navzájem cpeme do batohů, což je infikuje nehorázným smradem, co nejde vyvětrat. Krýpko je tentokrát na jiném místě než předchozí dva ročníky a je to o něco lepší, starý dvůr pivovaru má lepší ráz než galerie Gask. Taky se tam dá líp schovat před sluníčkem, což není případ dneška. Po několika zvláštních chill-wave-dronech a good-time-kapelách hrajou Xiu Xiu. Mají perfektní zvuk, což je dobře. Zvučí totiž zvukař, kterému chtěl dát Jamie na prvním pražském koncertě v MeetFactory přes držku.

1. srpna, Groove Station, Drážďany
Jediná „západoevropská“ zastávka je v Drážďanech, takzvané chloubě Ameriky. Německo je pro Xiu Xiu asi nejlepší evropská destinace. I dneska jsou tady mraky lidí, prodává se hodně desek i triček. Vzhledem k tomu, že jsme v Německu, se neděje nic zvláštního. Chlapík z Erfurtu se dožaduje dodatečného koncertu ve své rodné hroudě na konci turné – ujel mu vlak a stihl jen poslední tři songy. Na koncertě se objevuje i místní legenda Filil a.k.a. Logan McRee, tribal gay porno herec. Chodí na všechny indie koncerty v okolí, tribal kérky má od kotníku až po temeno hlavy. Je pověstný koňskou velikostí. To si ostatně můžu sám ověřit – ráno za stěračem dodávky nacházím tři dývka a spoustu jeho pohlednic. Všechny podepsal a věnoval kapele.

2. srpna, day off Krakov
Odpoledne se odpichujeme směr Krakov. V noci po koncertě v Groove Station proběhl útok na bar, drinky, Ritter Sport, lahvinka Jägermaistera a jedna epizoda Curb Your Enthusiasm, takže zdaleka neodjíždíme tak brzo, jak jsme chtěli. Ke všemu všechny bolí hlava a do toho přichází nekonečné polské dálnice a děsné horko. Krakov je na tom, co se počtu otevřených vege restaurací týče, naštěstí o něco líp než Košice, takže panuje klid.

3. a 4. srpna, day off / Zal Ozhidaniya, Petrohrad
V pět ráno jsme na miniaturním krakovském letišti. Čekají nás dva lety a než se dostaneme do Petrohradu, jsem přesvědčený, že lítání je úplně nejhorší způsob dopravy na turné. Polské aerolinky LOT navíc nemají vegetariánské občerstvení a po odstranění šunky z housky tam zbývá jen hořčice a tenký plátek kyselé okurky.

Večer v Petrohradě se odtrhnu a v magazinu pořizuju pivo (Sibiřská koruna), německé křenové brambůrky a mentolky Salem! Jelikož je evidentní, že pokud si sednu s pivem někam do parku, přidá se ke mně za chvilku anonymní parťák, rozhodnu se pivo, cíga a chipsy zkonzumovat na schodech před hotelem. Chyba. Za chvilku se mnou pokuřuje paragán Vladimir, ukazuje mi fotky dcery a chce zakalit, prý mě bude zvát. To mi nepřijde jako nejlepší nápad a i přes Vladimirovy protesty prchám. V noci se vykoupu ve vaně rezaté vody. Dle informační tabulky, v koupelně to na závadu není. Ráno propásnu snídani, a to i přes upozornění promotéra, abych nepropásl snídani. Odpoledne mě několikrát prosí, abych se neztratil. Ztratím se asi hodinu poté, co mi prosbu ještě jednou úpěnlivě zopakuje.

Koncert je v hale s kapacitou tak sedm set. Podle promotéra se prodalo čtyři sta lístků, podle mě je v hale tak dvě stě lidí, ale vzhledem k tomu, že v Rusku jsou indie koncerty oblíbenou pračkou peněz, mírná odchylka mě nepřekvapuje. Promotér je nadmíru akční při prodeji merche, prý bych to sám nezvládl, nikdo nemluví anglicky. Překvapivě, všichni mluví anglicky. Vrcholem večera je testování ruské vodky a pojídaní hranolek! Překvapivě, nejlepší vodka je ta nejlevnější.

5. srpna, Dirty Deal Coffee, Riga
Ranní let je už kolem sedmé; proč vůbec existujou takhle neuvážené lety? Je mi zle. Promotér v Rize má zpoždění a na letiště dorazí až po hodině. Hned po příchodu do haly je mi to jasné: chlapík přesně odpovídá termínu „dude“. Asi jako by nás vyzvedl o dvacet let mladší Dude Lebowski. Klub Dirty Deal je z centra, ale stojí za to. Trošku arty, ale moc příjemný. Je narváno. Na baru mají super drinky. Bloody Mary s čerstvou petrželí.

6. srpna, Off Festival, Katovice
Dnešní let už není taková tragédie. Teda alespoň odlet, kolem oběda. Opět s LOT, v úplně miniaturním letadle. Bojím se, že umřu, fakt. Snažím se to zahnat četbou Hluboké orby, ale nefunguje to. Přestupujeme ve Varšavě, na to samé letadlo. Při přistání v Krakově dostane jeden chlap infarkt a padne s pěnou u pusy. Doufám, že neumřel. Naše dodávka je pořád na stejném místě jako před odletem, a to i přesto, že můj táta věštil, že ji mezitím někdo ukradne.

Off Festival je za bukem. Oproti loňsku je jídlo hnusné a v celé backstagi zrovna nefunguje proud. Co je ale důležité: na experimentální stagi proud funguje. Hned po koncertě můžeme vypadnout. Je důležité, že potkávám Křepiho a Béďu, dvě české legendy na jednom polském festivalu. Béďa mě zasvěcuje do teorie pašování piva do festivalového kempu.

7. srpna, Stanice, Žilina
Stanice je můj nejoblíbenější klub na Slovensku. Jasně, „oblíbenej slovenskej klub“ je kategorie sama pro sebe. Stará železniční zastávka s péčí transformovaná na galerii/bar/klub/divadlo. Top místo v Žilině. Dnešek se přesunul z klasického podia v prvním patře do divadelní haly, kterou klub vybudoval z bedýnek od piv Černá Hora. Nekecám. Ale je to moc dobré. Je narváno. Dusno. K večeři slovenská variace na super food. Jsem spokojený. Občas mám pocit, že nás v tomhle Slováci předehnali.

8. srpna, KoperGround Film Festival, Koper
Dnešní přejezd je asi na osm hodin. S Jamiem jsme si koupili cihličku uzeného tofu, Angela ne, protože špatně pochopila cenu 16 eur, která byla za kilo, nikoliv za kus. Takže většinu dne akorát otravuje s tím, že nemá dostatek proteinu. Projet Rakousko napříč je moje úplně nejmíň oblíbená aktivita. Nejnudnější kus země všech dob. Slovinský Koper je zase vzpruha. Dokonce se stihneme vykoupat v moři. Mám strach, že mě rozpíchá armáda mořských ježků, a snažím se nemotorně plavat na mělčině.

Do klubu přijedeme pozdě a dostaneme zprda od pasivně agresivního organizátora festivalu. Po standardním setu Xiu Xiu, který má vždycky tři čtvrtě hodiny a je bez přídavku, vyleze organizátor na podium a řekne přibližně: „Děkujeme Američanům za jejich vystoupení. Přišli pozdě, a tak hráli krátce. Komu se to nelíbilo, ať to vyčte jim. Kvůli jejich zpoždění se zpozdí i následující produkce. Děkujeme Američanům.“ Děkujeme těmto Slovincům za to, že nás zabookovali do nejhoršího hotelu koperské periferie, kde bylo nedýchatelno. Vše bylo vyřešeno vytažením matrace na balkon a spánkem pod širým nebem. Děkujeme Slovincům.

9. srpna, Orlando, Dubrovník
Dalších neuvěřitelných osm hodin v autě. Strašné horko. Pamatujete si scénu ze Samotářů, kdy je Jirka Macháček úplně nasračky vyhozený z taxíku a ptá se: „Co to jsou za baráky? To jsou krásné baráky. To je Dubrovník?“ Ptám se promotéra, kudy na pláž? Pošle nás na skalnatý útes smrti. Ptám se promotéra, kde jsou deky a prostěradla na postelích, kde máme spát? Zrovna je dal prát a dneska neuschnou. Ptám se promotéra, proč dělá tenhle koncert, když je evidentní, že sto procent produkce v tomhle klubu je ska a reggae a zdali to dneska bude vůbec někoho zajímat? Nerozumí otázce.

Mám závratě z horka a reggae výzdoby. Zvukař taví nejhorší crossover nu-metal. Sleduju výstavku plakátů a hele, před šesti lety tu hráli Dälek. Docela mě překvapuje, že tu ještě nehráli Paramount Styles. Přerušuju zvukařův trip a vnucuju svůj iPod. Klid. Když začne hrát Caetano Veloso, přijde za mnou promotér a prosí, ať to vypnu. „Publikum je v depresi.“ Nechápu, co je depresivního na brazilské bossa nově pro obyvatele jihoevropského města. Konec. Na poslední chvíli bookuju hotel po cestě z Dubrovníku. Vítá nás recepční: „Vy jste kapela? Co hrajete?“ – „Pop.“ – „Hahaha, proč nehrajete něco pořádného, třeba ska?!“

10. srpna, Place, Rijeka
Dalších neuvěřitelných osm hodin v autě. Strašné horko. Po příjezdu do Rijeky a po setkání s promotérem se ale začínám po delší době cítit bezpečně. Dneska nás nic nečeká, nic neordinérního určitě. Pro Xiu Xiu hodně netradiční koncert. Malý klub, žádné podium, narváno. Po koncertě zastaví Jamieho lokální ožrala: „Podle tvý muziky, co hraješ, bych řek, že seš normální buzik a nemáš kulky.“ Génius.

11. srpna, Sziget Festival, Budapešť
Sziget je něco jako Rock for People, jenom desetkrát větší, ohavnější a nechutnější, a ještě s větší koncentrací buranů než hradecká perla. Okolnosti, za jakých se sem Xiu Xiu dostali, by byly na mnohem delší pojednání. Jediná rozumná reakce, kterou byste měli jako neplatící návštěvník mít, je pokusit se co nejdřív vypadnout. Projet masou ožralých lidí. Langoše. Lázně. Unicum.