Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.07.2019
První den Pohody se vždycky odehrává v pozvolném tempu, všechny menší stage jsou ještě uzavřené a přebíhá se pouze mezi těmi hlavními. Tu největší otevírali festivaloví miláčci Lola Marsh, kteří se do areálu trenčínského letiště vracejí pravidelně a jejich fanouškovská základna je každým rokem početnější. Melancholický pop ve stylu Lany Del Ray bez existenciálního podtextu? Přestože většinu písniček zapomenete cestou pro pití, pozitivní energie zůstává.
„Nejlepší hudba je ta popová,“ křičel do mikrofonu Matthew Healy z The 1975. Britská kytarovka se s poslední deskou A Brief Inquiry Into Online Relationships vystřelili do pozice jedné z největších současných kapel, která přežila dobíhající boom indie skupin nulté dekády. Přestali předstírat, že jsou cool rockeři, a začali hrát barevný pop pro jedenadvacáté století. Pod růžovou fasádou se schovávají nápadité texty a otevřená zpověď Healyho o depresích a úzkostech, přesto se jejich koncertem dalo protancovat jak na školním plesu. „Love it if we made it,“ neslo se jednohlasně letištěm, když The 1975 hráli svůj stejnojmenný hit. Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších společenských problémů vykukovalo z písní oceňované desky. The 1975 nás vzali za ruku a řekli, že to sice nebude lepší, rozhodně ale stojí za to s tím něco dělat a přestat se bát.
fotogalerii z první den festivalu najdete tady anebo i tu
Zběsilé Skeptovo vystoupení a sloky pálené do davu jako výstřely z pistole roztrhly romantický opar, jenž se vznášel ve vzduchu po předešlých koncertech. Vítejte v současnosti, nic příjemného nás nečeká, a tak je načase přestat se uklidňovat přívětivou hudbou. Shutdown pro všechny, kteří čekají v hlavním čase jenom songy od Oasis. První večer slovenského festivalu patřil mladým a jejich problémům. Nostalgické vzpomínání bude jindy.
Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko
foto © Mária Karľaková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.