Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.08.2015
Další zastávka Polygonu proběhla o víkendu v netradičně otevřeném prostoru holešovického doku. Lidi z okolí si sice stěžovali na hluk a policejní auta kroužila jako supi hned po zahájení, nakonec ale měli smůlu. Vše šlo podle plánu a konec přišel přesně s desátou večerní.
Polygon je akce, na níž ani první sluneční paprsky nevyženou návštěvníky domů, ale její poslední epizoda začala už po poledni. Navíc se jelo bez line-upu a podle fb události měl tahák Levon Vincent nastoupit „v ten správný moment”. Vtipný nápad, jak nahnat návštěvníky na místo o něco dřív. Kdo měl obavy, mohl si oddychnout. Krok do neznáma vyšel opět na 110 % procent.
Všechny plochy areálu byly laděné do černé a bylo fuk, jestli se jednalo o plot, plachtu nad stagí, nebo muzikanty za pultem, dokonce i většina návštěvníků dodržela nestanovený dresscode. O vizuální atmosféru se postaralo několik žárovek svítících nad davem a osvětlená vrtule, která rozháněla hustý dým. A aby toho nebylo málo, na druhé straně Holešovic se vznášel černý dým z hořící tovární haly. Všechno krásně doplněno sytě oranžovým zapadajícím sluncem.
Odpolední djové sice nepřilákali návštěvníky k pódiu, zato příjemně navnadili na finální sety. Těsno v davu začalo být až před osmou. Pražský Mutuju zahrál tak skvělý set, že si jej šlo lehce splést z hlavní hvězdou večera, tedy do doby, než se Levon Vincent ukázal za pultem. V jeho programu jsme se ocitli i v minulém století, ale co čekat od muzikanta, který začínal kariéru na přelomu milénia? Nechyběly ani písně z letošní stejnojmenné desky a společně tvořily působivou skládanku. Oproti ostatním djs se ve Vincentově setu objevovalo mnohem více vokálních tracků, ten nejvýraznější přišel na konci: Data – Living Inside Me z roku 1983 v nikdy nevydaném remixu Levona Vincenta doprovodil menší ohňostroj.
Organizátorům se znovu podařilo uspořádat bezchybnou party a z letní edice venkovního Polygonu by se rázem mohlo stát pravidelné odbočení. Praha potřebuje akce, které oživí její zapadlé kouty, a obzvláště pak ty, které jsou během dne. Polygon je zárukou té nejvyšší kvality, která s každou další zastávkou přichystá kromě zvučného jména i něco navíc. Úspěšná snaha o inovativní přístup na jednom místě dělá z Polygonu opravdovou událost. Co přinese ten další?
Polygon: Levon Vincent
22. 8. 2015 Přístaviště Holešovice, Praha
foto © Kryštof Hlůže
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.