Články / Reporty

Příští stanice: Polygon - Techno

Příští stanice: Polygon - Techno

Jakub Béreš | Články / Reporty | 01.04.2015

Techno zažívá v posledních letech svoji renesanci. Z okrajového žánru se stává stylizovaný módní trend, který je po hudební stránce čím dál rozmanitější, a tak se začíná vymezovat vůči negativnímu cejchu z minulosti. Alternativní electro scéna nabírá na síle i díky oblíbenosti Boiler Roomů, které jsou zlatým dolem na objevování nových talentů. Tyto tendence k nám už nějakou dobu prosakují, a konečně začínají vylézat z malých klubů do velkých prostorů, jako například do části Fantovy budovy na pražském hlavním vlakovém nádraží.

Organizátorům Polygonu se právě tohle podařilo. Před dvěma lety proběhla první akce, na kterou dorazilo pár desítek lidí, dnes se jich na místě protočí více než tisíc a před vchodem se stojí fronty do brzkých ranních hodin, které se navíc vyplatí vystát. Secesní prostory padly na jednu noc do rukou nové avantgardě, která je silně ovlivněna vlnou minimalismu. Nečekejte velkolepé projekce, osvětlení ani žádný otravný doprovodný program. Velkého zážitku se vám dostane i beze všech lákadel, které ubírají pozornost od toho podstatného, a tím je muzika. Během večera se na jevišti totiž vystřídala esa žánru Tommy Four Seven, Ventress a Solpara.

Bylo jedno, kdo stál zrovna za pultem, všichni předvedli vynikající výkon. Vzduchem se vznášelo čisté moderní techno, bez příměsí melodičtějších a přijatelnějších žánrů. V sálu byl po celou dobu akce dým, a vidět bylo jen pár metrů před sebe, a to pouze tehdy, když se světlo správně odrazilo. Díky tomu člověk mohl vypnout a naplno se nechal unášet k vysokému klenutému stropu a možná ještě výš. Krásná budova vdechla akci jedinečnou atmosféru, nevyužívaný prostor hlavního nádraží dostal na jeden večer nový úkol. Lidi se tu střetávali, a nepospíchali přitom na vlak. Nádraží znova plnilo svoji společenskou funkci a nebylo pouhým prostředkem k cestování.

Polygon je příkladem toho, jak má probíhat dekadentní párty. Na první pohled vypadá jako neřízený vlak, jehož cestující převzali kontrolu, ale organizátoři přesně vědí, kde je konečná stanice. Vše fungovalo, jak má, a tak před pořadateli stojí těžké rozhodnutí, jak překonat akci, které nebylo co vytknout. Akci, která může bez problémů konkurovat těm berlínským. Poptávka po netradičních koncertech je veliká, a tak jsem sám zvědav, co bude na dalším Polygonu (24. dubna), na kterém odehraje live set další velká ryba techno scény - KARENN.

Info

Polygon: Tommy Four Seven, Ventress, Solpara
27. 3. 2015, Hlavní nádraží, Praha
foto © Urbi et Orbi

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace