Jakub Béreš | Články / Reporty | 01.04.2015
Techno zažívá v posledních letech svoji renesanci. Z okrajového žánru se stává stylizovaný módní trend, který je po hudební stránce čím dál rozmanitější, a tak se začíná vymezovat vůči negativnímu cejchu z minulosti. Alternativní electro scéna nabírá na síle i díky oblíbenosti Boiler Roomů, které jsou zlatým dolem na objevování nových talentů. Tyto tendence k nám už nějakou dobu prosakují, a konečně začínají vylézat z malých klubů do velkých prostorů, jako například do části Fantovy budovy na pražském hlavním vlakovém nádraží.
Organizátorům Polygonu se právě tohle podařilo. Před dvěma lety proběhla první akce, na kterou dorazilo pár desítek lidí, dnes se jich na místě protočí více než tisíc a před vchodem se stojí fronty do brzkých ranních hodin, které se navíc vyplatí vystát. Secesní prostory padly na jednu noc do rukou nové avantgardě, která je silně ovlivněna vlnou minimalismu. Nečekejte velkolepé projekce, osvětlení ani žádný otravný doprovodný program. Velkého zážitku se vám dostane i beze všech lákadel, které ubírají pozornost od toho podstatného, a tím je muzika. Během večera se na jevišti totiž vystřídala esa žánru Tommy Four Seven, Ventress a Solpara.
Bylo jedno, kdo stál zrovna za pultem, všichni předvedli vynikající výkon. Vzduchem se vznášelo čisté moderní techno, bez příměsí melodičtějších a přijatelnějších žánrů. V sálu byl po celou dobu akce dým, a vidět bylo jen pár metrů před sebe, a to pouze tehdy, když se světlo správně odrazilo. Díky tomu člověk mohl vypnout a naplno se nechal unášet k vysokému klenutému stropu a možná ještě výš. Krásná budova vdechla akci jedinečnou atmosféru, nevyužívaný prostor hlavního nádraží dostal na jeden večer nový úkol. Lidi se tu střetávali, a nepospíchali přitom na vlak. Nádraží znova plnilo svoji společenskou funkci a nebylo pouhým prostředkem k cestování.
Polygon je příkladem toho, jak má probíhat dekadentní párty. Na první pohled vypadá jako neřízený vlak, jehož cestující převzali kontrolu, ale organizátoři přesně vědí, kde je konečná stanice. Vše fungovalo, jak má, a tak před pořadateli stojí těžké rozhodnutí, jak překonat akci, které nebylo co vytknout. Akci, která může bez problémů konkurovat těm berlínským. Poptávka po netradičních koncertech je veliká, a tak jsem sám zvědav, co bude na dalším Polygonu (24. dubna), na kterém odehraje live set další velká ryba techno scény - KARENN.
Polygon: Tommy Four Seven, Ventress, Solpara
27. 3. 2015, Hlavní nádraží, Praha
foto © Urbi et Orbi
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.