Vojtěch Podjukl | Články / Reporty | 16.02.2020
Na čtyřicátý koncert u nás dorazili The Legendary Pink Dots. Za čtyři dekády působení si prošli řadou změn v sestavě i skladbě nástrojů, v minulosti se tu prostřídaly třeba saxofon, perkuse nebo housle, dnes už je ale neuslyšíme. Britsko-nizozemská formace osciluje mezi několika žánry a není snadné určit jeden nebo dva hlavní, řekněme, že jde o psychedelický rockový hybrid s elektronickým nádechem. Naživo tentokrát v tříčlenné sestavě, když zakládající členy, zpěváka Edwarda Ka-Spela a Phila Knighta na syntezátory, doplnil kytarista Erik Drost. Diskografie o pětačtyřiceti položkách jim umožňuje značnou dramaturgickou variabilitu při stavbě programu, který čerpal z různých období i alb.
Klub se začal plnit před osmou. V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. The Legendary Pink Dots byli strnulí, ale jen do chvíle, co se podstatně zlepšil zvuk. Beat ustoupil do pozadí a svým pomalým tempem byl najednou uklidňující. Vynikl zásadní prvek v chemii sestavy, charismatický zpěv, kterým Ka-Spel maluje příběhy na pozadí tvořeném efektovanou kytarou. Zvuk byl barevnější a projev kapely uvolněnější. Na pódiu bylo živěji, a i když Ka-Spelovo pohazování hlavou už není tak energické, jeho kreace podporovaly kontakt s publikem.
Mrazivě psychedelická plavba postupně vtahovala publikum, ve druhé části jednotlivé skladby spojovaly samply a jedna přirozeně přecházela ve druhou. Kosmická výprava si držela tempo i atmosféru, a to navzdory tomu, že nejznámější písně zazněly hned v úvodu a pak až v závěru večera. The Legendary Pink Dots vyklidili po přídavku pódium stejně, jako ho obsadili – s klidem a beze slova. Pak se v částečně vyprázdněném sklepě objevili na pár slov s fanoušky, když pro většinu z nich to byl několikátý koncert a s nostalgií vzpomínali na ty minulé. The Legendary Pink Dots si i přes personální a hudební proměny stále drží pevnou základnu příznivců, i když hlavně těch starších. Mileniálů ten večer v klubu moc nebylo, natož těch mladších.
The Legendary Pink Dots (nl/uk)
15. 2. 2020 Café V lese, Praha
foto © archiv skupiny
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.