Kremace | Články / Reporty | 16.08.2018
Vyjet na Pop-Kultur může znamenati i cestu zapeklitou. K tomu, abych si užila večer, mi nezabránil spánkový deficit, nekonečný špacír přes město, ani dvojitý atak poblázněné včely. Už příchod do Kulturbrauerei zajistil pocit pohody, žádný lidský papiňák, jen poklidná atmosféra, na středeční Berlín až zarážející. A právě v komplexu desítek industriálních budov centra Kulturbrauerei se uskutečňuje čtvrtý ročník festivalu spojujícího interprety výjimečné a žánrově rozmanité.
Henrik Schwarz, kovaný to lokální DJ a producent, se už neoddává jen deep houseu a na úvod večera se předvedl v unikátní spolupráci s nizozemským Alma Quartetem, dílem složeným pro účely festivalu. Mix smyčcového kvarteta a Schwarzova zpracování jejich obvyklého repertoáru zahrnujícího mimo jiné Dvořáka, Beethovena či Haydna byl zvláštní všehochutí. Došlo k rozptýlení střípků tvorby velkých jmen, jež Schwarzovy elektronické linky nedokázaly slepit dohromady. Do tance a skoku to bylo, k procítěnosti však mělo daleko.
Zkusila jsem si odběhnout za ... And You Will Know us by the Trail of Dead do vedlejšího sálu a v duchu vzpomínala, jak skvělí byli před lety v Bratislavě. Po pár sekundách bylo jasné, že dnešní koncert se tomu nevyrovná. Bolelo mě to za ně, kvalita zvuku z nich udělala úplnou jinou kapelu.
Prostor pro uklidnění poskytla dáma temná a šalebná – Chelsea Wolfe, která předvedla průřez ze tří posledních alb. Rozvážně budovala celý set, čarovala a moc se nesmála. Ve směsici folku, dronu a metalu se toho naživo dost ztratilo, takže nejsilněji působily paradoxně skladby jako Feral Love, Dragged Out nebo Survive, kde hraje prim její hlas, nezkreslená kytara a elektronika.
K roztancování nastalé existenční tíhy posloužili Boy Harsher, darkwave synth duo z Massachusetts. Nakopávali a hladili, jejich beaty lehce vsakovaly pod kůži a jemně jitřily smysly, aby je následně přilepili k rytmu a hlubinám hlasu Veroniky Vasické. Vše tepalo, jak mělo. Konečně jsem nabyla přesvědčení, že je nazvučeno podle potřeb interpretů, prostoru i diváků.
S pocitem zadostiučinění se pak velmi jednoduše naskovalo do vřavy beatů a nelítostné flow rapperky Flohio. Překvapivě ryzí spojení afrobeatů a hip hopu východního Londýna z úst stvoření malého, ale o to expresivnějšího a respektuhodnějšího. Nikoho nenechala na pochybách, že je jednou ze zásadních postav nejen londýnské scény. Umí se bít a nechala bych se od ní bít ještě o krapet déle...
Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.