Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Po dvou výstavách realizovaných v městském průchodu domem č. 212 na rohu ulic Úvoz a Údolní se v tomto prostoru, nyní již oficiálně prezentovaném jako Galerie Průchod, zabydlela nová, dosud nejpestrobarevnější instalace. Autor Jan Vykypěl svůj projekt, jehož nosným médiem jsou rozložené kartonové krabice různých velikostí, pojmenoval Tón K-arton a živelně v něm reflektuje svůj vztah ke street artu ve všech jeho podobách.

Nový vstup do veřejného galerie, komponovaný ve spolupráci s Adamem Smolkem, který zde vystavoval zkraje roku, poutá pozornost zejména svou bezprostředností: Vykypěl pracuje intuitivně a impulzivně, divoce přes sebe vrství barvy a celá kompozice působí na první pohled velmi neorganizovaně až chaoticky. Zdánlivá absence řádu je autorským záměrem. Jde o laboratorní rekonstrukci vyjadřovacích prostředků streetartových umělců, kteří na sebe v městském prostoru reagují, ale naživo se obvykle vůbec nesetkají. „Jsem jeden člověk, který se snaží zaznamenat dialog více lidí. Na ulici to nemá pravidla. Někdo udělá tag, někdo další ho překryje. Vůbec se nedohodnou. Barvy se na sebe vrství bez ladu a skladu. Záleží, kdo dřív přijde,“ komentuje svou snahu zachytit proces vzniku graffiti kompozicí. Za zvýšenou citlivost vůči dění na ulici autor vděčí vlastní krátké zkušenosti s bezdomoveckým životem. „Párty, drogy a pár špatnejch rozhodnutí. Je to rozjetej vlak, kterej přirozeně končí na ulici. Uvědomil jsem si, jak jsou někteří lidé ve své vlastní podstatě drsní a brutální,“ vzpomíná na dva měsíce života bez střechy nad hlavou. Významnou charakteristikou jeho děl z posledních let jsou pocity segregace a odcizení, prosakující skrze mimiku znázorňovaných figur. S lidskou postavou autor pracuje velmi často, uvažuje o ní hlavně ve vztahu k veřejnému prostoru. Způsob, jakým člověk, který se delší dobu nachází na ulici, prorůstá do vnějšího prostředí, splývá s ním a současně s ním velmi výrazně kontrastuje, je možnou paralelou pro vnímání divoce vznikajícího street artu.

Patrný je výrazně autoterapeutický potenciál autorovy umělecké činnosti, který je jedním z jeho hlavních hnacích sil. Návštěvníka galerie osloví nová výstava zejména širokou paletou možných interpretací, která je decentně korigována popisky děl zkopírovanými z konverzace v messengeru.

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby. Autor si objedná levné teplé jídlo a zužitkuje ho do posledního kousku – včetně obalu. Na vnitřcích čtvercových krabic se zkosenými rohy se tak odehrává cosi podobné vizuálnímu deníkovému záznamu. Každý obraz je jiný, má odlišnou dynamiku, barevnost, některé kresby jsou dokonce datovány. Otevřít kus jednostranně potištěného lisovaného papíru, účelně složeného k uchování a transportu potravy, připomíná dobrodružství, nahlédnutí do dětské obrázkové knihy o jedné jediné dvojstraně.

Do kontextu výstavy se promítá i umělcův současný osobní život. Největší pomalovaný karton znázorňuje procházku s přítelkyní a třemi psy. „Baví mě zkoumat hranice reality a vlastních mentálních obsahů. Dnes už tuším, kam směřuji žánrově. Nejvíc si užívám možnosti se v tvorbě odvázat, pracovat s podvědomím a bez respektu k zažitým pravidlům,“ dodává.