Kristina Kratochvilová | Články / Reporty | 25.12.2024
Zpětně si prý už nikdo nepamatuje, kdo v roce 2003 vyhrál pařížskou vysokoškolskou rozhlasovou soutěž o nejlepší remix, upřímně by mě ale zajímalo, jak se dodatečně cítili porotci, když se ze singlu, jemuž vítězství nepřisoudili, stal jeden z největších tanečních hitů dekády.
Francouzské duo Gaspard Augé and Xavier de Rosnay tenkrát přihlásili svou verzi singlu Never Be Alone britské rockové kapely Simian, který později přejmenovali podle refrénu na We Are Your Friends. Pracovali tenkrát bez hudebního softwaru, měli sampler, sekvencer a syntezátor, stáhli tak pouze hlas na refrén, protože na sampleru neměli víc místa než na osm sekund zvuku. Ačkoliv soutěž nevyhráli, zaujali tehdejšího manažera jedné z nejúspěšnějších elektronických kapel současnosti Daft Punk Pedra Wintera a získali deal v jeho čerstvě založeném labelu Ed Banger. Singl se stal klubovým fenoménem a Justice se zařadili po bok umělců jako Oasis (Supersonic), Radiohead (Creep), The Jackson 5 (I Want You Back) nebo Britney Spears (...Baby One More Time), kterým se podařilo vystřelit hned s debutovým singlem.
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v berlínské Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou v červenci na Colours of Ostrava, to rozhodně vidět nebylo. Ačkoliv nosnými body večera byly staré hity jako zmíněný singl, tracky D.A.N.C.E, Genesis nebo Phantom Pt. II, síla Justice nestojí na nostalgii. Se starší tvorbou si Augé a de Rosnay během koncertu hrají a dávají jim novou energii, staví je na intenzivnější a agresivnější linky, stejně úderně funguje aktuální tvorba z dubnové studiovky Hyperdrama, singly One Night/All Night nebo Neverender, které dali dohromady s Tame Impala, jsou už klasikami.
PROMĚNLIVÉ PROSTORY
S kapelou jsme se střetli hodinu před koncertem kvůli rozhovorům. Nemusela jsem dlouze přemýšlet na tím, jestli jsem kdy potkala kohokoliv, kdo by mě už ode dveří tak oslnil vizáží. Na první pohled bylo vidět, že jim perfekcionisticky záleží na každém detailu, jak na jednotlivých outfitech původně grafických designérů, tak napříč celým večerem.
Když nás po rozhovorech směřoval kluk z produkce k akreditacím, mezi řečí padlo, že v životě neviděl takové množství světel, jako mají Justice. Inovativní práce s nimi dokázala vytvořit iluzi neustále se měnícího prostoru, na stagi jako by vybuchla galaxie. Halu prozářila hvězdná obloha jak v planetáriu, světla se seskupila do tvarů připomínající stroje z Matrixu a na chvilku duo zasáhlo tolik zlatavých paprsků, až to vypadalo, že se brzy přemístí do jiné dimenze prostřednictvím transportéru ze Star Treku.
S koncem večera se za dvojicí rozsvítil obrovský kříž, který je kapelním symbolem od počátku. Podtrhl jednoduchost a přímočarost textů jednotlivých písní, jako by davem prostupující refrény „You’ll never be alone again, We could be together“ nebo „Do the D-A-N-C-E“ byly mantry. A tak ačkoliv se od jeho křesťanského významu Justice distancují, podařilo se jim stvořit písně, které jsou modlitbami věnovanými tanečnímu parketu.
Justice (fr)
14. 12. 2024 Max-Schmeling-Halle, Berlín
foto © anthonyghnassia
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.