Veronika Miksová | Články / Reporty | 09.02.2013
Když už si myslíte, že si konečně v den své dovolené odpočinete, a myslíte si taky, že žádný zajímavý koncert se nekoná, protože jste si přece všechny programy a fejsbuky projeli, někdo informovanější vás vyvede z omylu. Druhý večer už pádíte na sólový projekt zpěváka svých top deseti kytarovek, melancholických a sladkobolně depresivních post-punkerů Interpol. Nezastaví vás ani zpoždění způsobené použitím ruční brzdy ve vlaku, protože jsme se rozjeli s otevřenými dveřmi, ani naražená páteř a vykloubená kyčel z taneční lekce po delším čase. Kočka má devět životů. Jako obvykle jsem tam brzo, až moc. Po Roxy bloumá tak třicet podobnejch zoufalců, až si říkám, že to budou snad jen ti akreditovaný, haha.
Začátek v sedm začíná čtvrt hodinky po osmé. Už ve slušně zaplněném sále vybíhají na pódium brněnší Voodooyoudo. Kluci se na to zjevně těšili a je to vidět. Náboj dobrej, zpěvákovi moc nerozumím, ale to nevadí, ještě bych je přestala poslouchat jako kdysi Please The Trees (vtip!?). Nevím, k čemu je přirovnat, což je skvělý, a zároveň slyším všechno, co mám ráda. Stáhněte EP Forever Fading Fame a těšte se na novou desku. Premiéra několika nových songů v Roxy se povedla, málokterá kapela v roli supportu vytvoří samostatný hudební zážitek a donutí vás si o ní něco zjistit.
Intermezzo I:
Taky vás někdy napadlo, že by bylo super udělat atlas pohybů k hudebním žánrům, už magořím, tady by to úspěch nemělo, protože se beztak tři čtvrtiny lidí nepohnou. Nicméně licenci na stylové podupávání tu pár lidí má.
Kyčel se pod vlivem Mikešova bubnování vrací na své místo. Odplouvám se posilnit, myslím na hranolky a pihu Paula Bankse. Pojď, Paule. Dohraj vzadu ten blackjack, co tě naučila babička, a pojď sem. Odklízení vercajků a přepečlivé chystání na Bankse. Můžeme si dát trochu vysvětlování. Zpěvák světoznámých Interpol došel zhruba v roce 2008 k závěru, že je až příliš pohlcen tím, co a jak hraje Interpol. Vlastně nikdy tak úplně nechtěl být členem kapely, vždycky býval sólo, jen Interpol byli tak dobří, že to nešlo nevzít. Na sólovém debutu Julian Plenti Is... Skyscraper zpracoval songy, které napsal ještě před érou Interpolu. V roce 2012 dal Plentimu vale a svou pravou identitu formovanou Led Zeppelin, Pink Floyd a Beatles naservíroval na albu Banks. Za poznámku stojí, že všechny nástroje si na album nahrál sám a splnil si tak sen režírovat své vlastní „drama“. Nebo spíš rockovou operu.
DJ Fancypants (nickname z dob, kdy se živil jako hiphopový DJ) přichází na scénu, začíná se zostra, mnohem víc, než by se mohlo zdát z nahrávky. Bez větších prodlev se na nás sype rocková smršť Fun That We Have, I´ll Sue You, pak zvolníme Arise, Awake – a ono ne –, v půlce najede opakující se riff a Damian Harris ho tam sype jak Jimmy Page. Led Zeppelin mi naskočili mnohokrát. Třeba u nejnejhustějšího vpádu blanickejch rytířů při songu Goodbye Toronto. To se valilo jak Tataři na Zlatý Hordě. Je to syrový třeba jako starší Black Keys, což se mi poslední dobou líbí. Obstojí to i bez přirovnání, možná líp než učesaní Interpol (já děvka přelétavá). Ve Fly As You Might zas prosákne Banksova náklonnost k hip hopu. Fanoušek Kendricka Lamara sám chystá hiphopový projekt, tak to sem zvědavá na Good Kida.
I´m here but to give you my best
Stand by your side while you rest
'cause you're my girl
'cause you're my girl
Intermezzo II: Je to tak dobrý až se týpek vedle nechá unést a znenadání mi nabízí Lucky Strikes. OK baby jednu si dám, ale při nabídce druhé už se stahuju a myslím na útěk. Not comfortable. Kde jste vy všichni moji kamarádi a kamarádky (Věrko!!!), doma u svých širokoúhlých obrazovek? Zapomněla jsem, že na čele nemám zadaná, jajks.
Dočkám se i všech oblíbených. Young Again (zkoukněte klip, na masakr s gumovými míčky v tělocvičně ZŠ a kárající učitelku nic nemá), fightclubovské Games for Days i nevinně startující instrumentálka Lisbon, která graduje v kytarové harakiri. Překvapivě poučené publikum vře a až na naprosté nedýchatelno je atmosféra skvělá. Spoře se usmívající Paul představí kytarového hrdinu Harrise po své pravici, vyzná se z lásky k Praze a vůbec Čechám. Dokonce myslím jednomu songu přiřkne inspiraci předloňským vystoupením Interpolu v Panenském Týnci. Snad ne Paid for That, ta je totiž hodně nasraná a temná, čímž nechci říct, že špatná.
Mhm, tak tahle reveal show se povedla. Na nové Interpol se snad těším míň, než na nového Bankse. Jak trefně poznamenal Chris Reynolds na Gigwise, Interpol možná zabírá první místo v Banksově CVčku, ale teprve Julian Plenti odhaluje skutečného Paula Bankse. A že je co odhalovat.
Paul Banks (uk)
5. 2. 2013, Roxy, Praha
foto © Václav Jedlička
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.