Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 05.10.2018
Café V lese sice není v New Yorku či na Sunset Boulevard, ale sklep je to důkladný (se slušně zásobeným barem) a Walking Papers, kterým patřil úterní večer, mají fluidum kapely z dob, kdy rock ještě něco znamenal.
I když některé promo materiály poněkud závadějícím způsobem lákaly na “superskupinu Duffa McKagana z Guns N’ Roses” (a někteří, soudě podle triček, na něj i přišli), Walking Papers svou přítomnost obhájili i bez hvězdných jmen, která tvořila jejich sestavu na prvním albu (kromě Kagana to byl ještě bubeník Screaming Trees Barrett Martin). Do aktuální podoby Walking Papers se tak přenesli zpěvák Jeff Angell a klávesák Benjamin Anderson, které doplnila trojice výborných muzikantů.
Walking Papers vsadili v úvodu spíše na atmosféru než na nakopnutí. Z vypalováku This Is How It Ends udělali pomalou, zadumanou věc, kterou kupředu nesly údery řetězem o dřevěnou bednu a rozostřená kytara. Pravda, trochu nečekaný začátek, náladu však usadil skvěle. Pak už se střídaly skladby z obou desek a do setlistu se probojovaly i některé kousky The Missionary Position, domovského spolku Angella a Andersona.
Ne nadarmo je Jeff Angell tváří personálně proměnlivé skupiny, i v Praze na sebe strhával většinu pozornosti. A kapela si toho byla dobře vědoma, netlačila se dopředu, sloužila celku. A frontmanovi. Ten se hned několikrát ztratil v publiku, jindy zase vzal půlku formace a odehrál s ní skladbu u rozvrzaného piana v koutě, charisma z něj jen sršelo. Nic z toho nemělo pachuť vypočítaného, všechno to naopak "smrdělo" čistou radostí z hraní a z kontaktu s publikem. A aplaus tomu odpovídal.
Walking Papers (us)
2. 10. 2018, Café V Lese, Praha
foto © Jiří Vladimír Matýsek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
