Predstavte si draky (Imagine Dragons)

Na vypredané haly už nemusia umelci čakať roky. V prípade Imagine Dragons stačili necelé štyri roky od vydania debutového albumu Night Visions a kapela touruje po svete v takmer vypredaných halách. Instantný úspech made in Las Vegas? Vždy trochu ruleta a Imagine Dragons vsadili na správnu farbu a číslo.

Každým dňom rastú a tomu zodpovedala aj veľkoleposť pódia prispôsobeného názvu druhého albumu Smoke + Mirrors – doslova. Kus umenia v podobe svetelnej show a vizualizácií si pri jednom z najväčších rockových hitov vôbec, akým je Radioactive mohli odpustiť a predsa! Neodpustili a aj zo sektoru 4 O2 haly (určených pre hluchých a slepých, aby vám pri koncerte nič nevadilo) bolo vidieť laserový tanec svetiel.

Koncert sa ani zďaleka netočil okolo jednej skladby. Hráme iba hity by bolo ich motto: polovicu setlistu tvoril prvý album a polovicu ten druhý. Energický spevák Dan Raynolds pri otváračke Shots vybieha rovno na mólo a víta svojich VIP končekmi prstov. Zatiaľ čo basista a bubeník udávajú jasné údery, gitarista Wayne Sermon vytrháva kapelu z hitovosti muzikálnym sóličkom. Všetko, čo potrebuješ od rockovej kapely a ešte niečo naviac. „Prečo hrali len 70 minút?“ Ľahká odpoveď pri ich celkovej 92min tvorbe, na druhej strane dĺžka koncertu, pri ktorej sa nestihneš ani raz pozrieť na hodinky. Skladby ako It´s Time, I´m so Sorry, či I Bet My Life by si odspievalo veľmi muzikálne publikum aj samo, ale kapela si takmer každú pretvorila do nepredvídateľnej koncertnej verzie. Naživo dáva aj veľkosť tej rádioaktívnej oveľa väčší zmysel.

„A to mi teda jako řekni, vo čem je tadle kapela?“ Formálně vzato čistý rock’n’roll. Kytarové sólo v kuželu světla jak od Van Halena, medley několika hitů za sebou, pár coverů, charismatický zpěvák, ovládané neovládající se publikum a konečně i sólo na bicí. Imagine Dragons předvedli show, která splňovala vše, ale zároveň se u ní nezapomnělo na muziku. Rozevlátá It’s Time, davová On Top of the World, povinná Radioactive v gradujícím aranžmá vrcholily set, překvapením se pak stala hymna mistrovství světa v Lolku - Warriors. Snad jedině Friction chyběla, do rockovější dramaturgie koncertu by jedna z nejtanečnějších skladeb draků příliš neseděla. Dan Reynolds je mimo pokorného frontmana i skvělý zpěvák, zdánlivě nepochopitelný cover Forever Young obhájil nejlépe jak mohl – hlasem. Nevěřím, že by v nějaké jiné zemi padla komorní verze na tak úrodnou půdu, jakou sympaticky uvolněné publikum od začátku do konce večera poskytovalo. Těžili z toho i hosté turné – kapela Sunset Sons, která má teprve před vydáním debutu, ale o pozornost se podle všeho bát nemusí. Příjemný indie rock, jak se sluší a patří. Zažívám první koncert v O2, kdy konec přichází v pravou chvíli - takzvaně na vrcholu (legendy mají nemilou tendenci přetahovat). Reakce na sebe nedají dlouho čekat. Sedmdesát minut je málo a na jůtůbu je to prý delší. Konfety a přídavek asi nestačí. I pro draky je důležité neletět moc vysoko, jinak si spálí křídla od slunce. A Imagine Dragons to ví.