Přerušené euforie a noční šamanismy Creepy Teepee

Nedělní odpoledne startují polští Past. Pochytím poslední dvě písně, které naznačují příjemný, chladivý post-punk. Od začátku stíhám až Tomáše Havlena alias Murder Bear Doug, který pokračuje uvnitř. Je známý jako producent emocionálně popové post-hudby a něco z patosu si udržela i jeho dnešní, abstraktnější elektronika. Set byl ale povedený, zněl masivně a nešel za hranu vkusu.

Slunečné festivalové odpoledne na dvorku ztišil queer folkař Jordaan Mason sprškou bolestných písní, vydrásaných za tvrdých kanadských zim. Tnul do masa; obnažil autentickou bolest, která šla cítit z každého pohybu jeho hlasu (stejně jako třeba ze sebeponižujících růžových šatů). Prý hrál vůbec poprvé na festivalu a nervozita z něho byla cítit. Tím větší odvahu muselo vyžadovat zpívat poslední píseň jen do mikrofonu, bez opory v kytaře.

Hardcoroví nulajednanulanula zaplavili vnitřní stage vlnou násilí, snad možná největší sypačka a hluková smršť festivalu. V přesně opačném duchu následovala futuristická londýnská producentka Et alie, jejíž oblačné beaty roztomilého japonského popu (vytříbeného progresivní londýnskou scénou) nadnášely k pomalému pohybu. Žánrové skoky na Creepy nikoho nešokují, stejně si ale nechávám rakouského hlukaře s vazbící kytarou a těžkými elektro basy Gran po předchozí pohodě utéct, i když show srší energií.

Jde na shoegazu vymyslet ještě něco inovativního? I kdyby ne, Švédové Westkust uchopují žánr dobře, na Creepy hráli s radostí a lehkostí. Naladili publikum na pozitivní vlnu, ve které došlo i na stage diving. Nafukovací prase, kachna, sněhulák a dýně, vystřelovací barevné papírky – Meth Dad sliboval třeskutou párty. Hédonistické beaty ze začátku působily poněkud nuceně, což se začalo brzo obracet, tím větší škoda, že koncert končil přesně o desáté, právě když se lidi nahrnuli tancovat na pódium. Stížnosti na hluk bohužel loni málem připravily Creepy o místo v pivovaru a už v sobotu se po King Khanovi začínala u vchodu stahovat mračna policajtů. Po Meth Dadovi zůstal rozpačitý pocit.

Ten ale okamžitě přehlušila producentka s tibetsko-nepálskými kořeny Aïsha Devi. Rozpustit se ve zvukové matérii nebylo snad nikdy tak jednoduché, mystický zážitek digitálního šamanismu budoucnosti, kterému se šlo jen těžko bránit. Raveová extáze a všeobjímají meditace pro ni znamená to samé. Pronikavé droneové plochy proti surovým beatům, to vše s nezvyklým zpěvem na pozadí; jeden z highlightů festivalu a intenzivní zážitek.

Dracula Lewis pokračoval v podobně transcendentálním duchu, pohanský rituál se spoustou křiku a frenetickou noiseovou taneční elektronikou, následoval Sami s výborným dj setem míchajícím industriální techno a další žánry.

Creepy Teepee pečlivě sleduje trendy a směřuje k budoucnosti. Jak se zdá, tak ta je letos po letech klidu opět politicky vypjatá, zároveň ale futuristicky blyštivá. Program letošního krýpka to rozhodně naznačil, zvlášť při koncertu Holly Herndon jsem měl pocit, že současnost se odehrává právě tady a teď, což ale platilo pro celý festival.