Příroda a euforie (Bby Eco & Casey MQ)

Dvojitá dávka elektropopové euforie. Popsat emoce středečního večera, během kterého se v multifunkčním prostoru Archa+ představili Bby Eco a Casey MQ, není vůbec jednoduché. Oběma umělcům se ale náročná osobní témata, definující a provázející celou jejich tvorbu, podařilo předat v mimořádně radostném hávu. Neprožívám nejlepší týden měsíce, ani roku, už několik dní s sebou tahám stres a negativní emoce. Vlastně se přemáhám i na koncert, ale už od prvních momentů vnímám zvláštní atmosféru, která v Arše panuje, tedy v nezvyklých prostorách malého sálu. Pár desítek nadšenců do elektronického tanečního popu si povídá mezi sebou, vidím mnoho známých tváří, dnešní večer není pro masy.

Před začátkem setu kanadského zpěváka, producenta a klasicky vyučeného pianisty Caseyho MQ často slyším jméno jiné experimentální hudebnice, Oklou. Některé návštěvníky koncertu si vybavuji z uplynulého Lunchmeatu, kde snovým vystoupením Oklou vyvrcholil první den hlavního programu. Pokud by se některá hudební spolupráce dala popsat profláklým termínem „it’s a match“, je to ona a Casey MQ: cit pro vzájemné zjemňování tanečních prvků a baladických vokálů dal vzniknout úspěšné kolaboraci For the Beasts, na kterou občas oba umělci navazovali i v uplynulých sedmi letech.

A že se stále jedná o atraktivní zvukovou kombinaci dokazuje nadšení, kterou sólová prezentace společných skladeb dua vyvolává. Zatímco Oklou zhypnotizovala dav Lunchmeatu bublavě gradujícím a také nejznámějším trackem Lurk, Casey MQ o dva týdny později roztancovává sál romantickou původní verzí popového What About Us. Jeho bezmála hodinový koncert doprovází řada technických problémů, od rušivých zvukových prvků až po kolaps projektoru, který po celou dobu přenáší záběr z kamer umístěných na Caseyho mikrofonu, klávesách a nad hledištěm.

Na faily reaguje mírně nervózně. „S lidmi při show moc nemluvím. Nechcete někdo něco říct? Já už jsem beze slov,“ povídá v rozpacích, zatímco opravuje multimediální doprovod. Právě tyto momenty přidávají na autenticitě, navíc po zprovoznění produkce se pouští do dalších interakcí, jako by překonal obavy z užšího propojení. Vzpomínám na slova, kterými doprovodil vydání letošní desky Later that day, the day before or the day before that: „Chtěl jsem vytvořit něco, co by mě uklidnilo, co by mi přineslo pohodu a přivedlo mě do stavu rozjímání a kontemplace.“ Můžeme s klidem říct, že osazenstvo Archy+ ho ve vytváření tohoto pocitu jen podpořilo.

Než po krátké pauze nastoupí na malou stage nizozemský producent a zpěvák Bby Eco, přemítám nad možnými souvislostmi. Stejně jako v případě Caseyho přináší jeho show prvky až euforické pozitivity, přitom se jeho projekty zabývají vážnějšími tématy: na deskách Grow! a O2O hledá smíření s přírodou z pozice člověka, tvora, který svou hamižností vysál planetu až do současné klimatické krize. Pro svoji hudbu používá termín eco-pop: zprocesovanými vokály prostupují tiché ambience, naturalistické field recordings, ozvěny a pronikavá elektronika vrcholící v tanečních prvcích hyperpopu.

A přestože nejsou současné vyhlídky lidstva nijak lichotivé, Bby Eco neupadá do klimatické deprese. Jeho hudba zprostředkovává nalezenou krásu, radost a prostoduchost, kterou v přírodě nachází, a bezprostředně se mu ji daří přenášet i do živého vystoupení. „Hudba je pro mě často místem voyeurismu, vzpomínek, lásky, energie, melancholie a euforie a taková jsou pro mě i mnohá místa v přírodě,“ uvedl Eco v rozhovoru pro Metal Magazine a takové emoce mnou taky proplouvají.

Zároveň ale v magických, téměř surreálných zvukových kombinacích skladeb 003 Zoom či Nights on Earth dokáže publikum napojit na rozjímání o střetu industriálního a přírodního světa. Pomohla mu k tomu precizní projekce, kde rozmazané květiny, stromy a jiné přírodní elementy se mísily s malými světýlky reprezentující hvězdy na černém, nočním nebi. Kdo se na ně někdy podíval, možná přemítá o své roli v našem vesmíru. Bby Eco ji vnímá prorocky a jeho vystoupení ji dokázalo připomenout v jedinečném kolektivním prožitku.