Pro příběhy stojí za to žít (Legendy o Myší hlídce)

Kdo potěší má ouška tím nejpoutavějším příběhem, tomu všechny staré dluhy smažu.

Svět pohání příběhy. Každé vysvětlení, každé vyprávění by mělo mít začátek, konec, a co je nejdůležitější, pointu, na kterou dnes někteří tvůrci, především ve filmové branži, bohužel zapomínají. Nemusí být nijak převratná, ale měla by posluchači případně čtenáři něco dát, ponaučení do života, s trochou štěstí i nápad, „návod“, jak vyřešit nějakou životní situaci. Petersenovy příběhy o myší hlídce (Myší hlídka 1-3, Comics Centrum, 2016-2017) jsou prototypem dobrého vyprávění, které předávají znalosti tím správným způsobem, a díky jejich historickému zasazení jde často o archetypy a základní kameny uvědomělého chování. O to větší překvapení je, že Legendy o Myší hlídce takové nejsou, rozhodně ne ve všech případech.

Tři pravidla: Historku nesmím znát, část musí být vymyšlená a část musí být pravdivá.

V Legendách o Myší hlídce se sešli kromě Petersena i další vypravěči a kreslíři, kteří měli svět nebojácných hlodavců rozvést ve stylu Boccacciova Dekameronu. V oblíbené hospůdce v Kůrové kamenici si myši vyprávějí příběhy podle pravidel hospodské Rudolfy. Téměř každý příběh je o hrdinství, o setkání s neobvyklými tvory, případně o smrti. Mezi myšími štamgasty se najde i fanoušek Edgara Allana Poea a dočkáme se tak svojské verze slavného Havrana, komiksové adaptace se dočká i bajka starého Ezopa Lev a myš.

… má snad být smyslem našeho života ctít šelmy a čekat, že se staneme kořistí jejich zloby a po smrti budeme jen další trofejí zavěšenou na jejich hnízdě? Máme pak jen prázdnými důlky shlížet k zemi a litovat ty, kteří ještě žijí?

Proměnlivý vizuální styl má silnější i slabší momenty. Některé obrazy by měly viset nad krbem panského sídla, jiné jako by vypadly z časopisu Sluníčko. Rozmanitá kresba je na celé knize asi to nejzajímavější a vždy malinko mění atmosféru světa hlídkařů; z třinácti příběhů pak vyniká ten Viktorínův s fantastickou malbou Karla Kerschla.

Některá povolání vedou k hrdinským skutkům po mnohem klikatějších stezkách.

Stejně jako u ostatních myších hlídek i Legendy skrývají bohatou bonusovou sekci, kde kromě obvyklých map najdeme stručné představení všech myší v hospůdce u Rudolfy nebo celostránkové obrazy, pojící se s hlídkařskými legendami. A právě k legendám je třeba se obracet, protože někdy je lepší přetváření starého než rádoby originalita, která nemá co říct.